uskutečněné akce

Hned po příjezdu do Korkyně jsme rozbili biliár. Samozřejmě neúmyslně a víc škod už jsme snad nenapáchali. Přesněji – pak už bylo místo jen pro radost. Všechny zdejší děti i skoro dospěláci byli vděčnými diváky pohádky Krystýny a Barbary i užaslými svědky kouzel Paula Merilda. Stali se našimi spoluzpěváky a spoluherci, bubeníky i spolutvůrci zbrusu nového divadelního představení na téma africké pohádky Lev a býci.

Denisa, Markéta, Jana, ale také Míla a Láďa při dvou procházkách nadšeně sledovali
na neúnavně stromy šplhající Dixinu, které stejně neúnavně házeli klacíčky. Všude byla cítit atmosféra, která odpovídala charakteristice zdejšího zařízení, Jde totiž o domov rodinného typu.

Při obědě a během celé návštěvy jsme si povídali s dětmi nezakřiknutými a přátelskými. I tady jde o většinou o děti, které zažily doma nezáviděníhodné. Většinou se sem dostávají proto, že rodiče opakovaně selhávají ve výchově i v životě. V průběhu návštěvy probíhal příjem např. holčičky, jejíž matka šla na nástup trestu odnětí svobody a otec už je za mřížemi delší dobu. To je téměř typický případ a jakkoli jsou dětské domovy instituce archaické, domov v Korkyni je pro děti rozhodně lepší řešení než soužití s lidmi, kteří si ani označení rodiče nezaslouží. Je to navíc řešení, které jim dává perspektivu normálního, nezatíženého vývoje. Dokazují to mimo jiné i studijní výsledky obou korkyňských „veteránů“ Lukáše a Karla. Lukáš s úspěchem studuje na stavební vyšší odborné škole a Karel se už dokonce dostal na vysokou. Ne nelogicky si vybral obor speciální pedagogika.

Zvířecí spolubydlící dětí /retrívr Max, želvy, papoušci a králíčci Bobek a Blažek/ jen dokreslují nesterilní prostředí v Korkyni. Ona nesterilita se týká hlavně mezilidských kontaktů. Čisto tu mají a to nejen v interiéru, ale i ve vztazích.
Škoda, že není takových Korkyní víc.

Návštěvníci/účastníci: Krystyna Skalická, Barbora Kocábková, Petr Bubák Bublák, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jakub Noha, Jan Noha, Swetja; Jaroslav Krakonoš Bureš