uskutečněné akce

V Písku jsme byli už v pátek v podvečer, ale to jsme se tu jen narychlo pozdravili s několika dětmi, šéfem a dobrým duchem DD Radimem i pár tetami, ubytovali se a spěchali do písecké kavárny a pražírny „Vykulená Sova“, kde jsme večer hráli s kapelou Fénix na křtu Píseckého betlému 1900. Ten tu zorganizoval a svými verši provázel spoluautor betlému básník Ondřej Fibich. Na koncert dorazili i Radim s tetou Dášou, ale největší „furore“ tu dělaly děti, které přijely s námi (Kačenka, Laurinka a Tobík) a náš psí souputník Čikita.

V horním patře dětského domova Polárka jsme i přenocovali…a když jsem ráno vyvenčil Čikitu vzbudil múzáky, konečně jsme se po snídani dali do toho, co jsme dětem slibovali. Po stavbě aparatury, s níž nám děti přeochotně pomáhaly, Zuzka rozdělila děti na tři části, řekla jim 5 stejných slov z naší hororové písničky o Sv. Mikuláši a jejich úkolem bylo napsat během přehrání pár minut krátký text na těch 5 slov. A výsledek?

„Mikuláš přinesl řezníkovi káď na salám. Děti zapomněly na špetku soli“.
„Byl jednou jeden Mikuláš a ten měl rád sud plný červeného vína. Díky tomu měl hodně rád děti … na soli. Tak si zavolal řezníka, aby je rozřezal na kousky a osmažil je do zlatova.“
„Mikuláš ztratil plášť, řezník našel děti. Strčil je do kádě – posypal je solí.“

Jistě chápete, že vítězný text jsme označit nemohli, ale invence i předvídavost směrem k textu naší písně ze Zpěvů sladké Francie dětem nechyběly. Po interpretaci textů všech tří skupin jsme začali s nácvikem dramatizace Mikuláše našeho. Role řezníka se ujal Roman, Mikuláše ztvárnil Marek, malé děti sbírající klásky a v kádi spící věrně zahráli Radka, Filip a Verča a protože jsme potřebovali i káď vytvořili ji větší Verča, Karolína a Miki. Zkoušení bylo veselejší než je na divadle běžné, ale přesto všichni herci zaslouží velkou pochvalu za snahu disciplínu i originalitu.

Kromě Mikuláše si děti vyžádaly „Mezihorky“, k nimž zahrál Roman na flétnu, zahráli jsme skoro všechny kolední písně Fénixu, u nichž nám děti pomáhaly hrou na nejrůznější chřestítka (odborně perkuse), které jim půjčil Marek. Přidali jsme i pár dalších písní nevánočních, jedno reggae, kde našeho Marka v roli perkusisty skvěle zastoupili Roman s Markem místním a samozřejmě nechyběly ani klasické koledy, které jsme zpívali všichni včetně tet, a v mnohých naše flétnistky doplnil nebo nahradil opět Roman.

Dopoledne uběhlo o hodně rychleji než bychom si přáli a u oběda už jsme se pomalu loučili. Děti nám pak ještě ochotně pomohly s nošením a nakládáním nástrojů a aparatury - a nastalo loučení skutečné.

I když věta „Cítili jsme se tu jako doma“ zní jako klišé, fráze, nebo floskule (najděte si ve slovníku  , tady platí beze zbytku a já, stejně jako všichni ostatní múzí návštěvníci, doufám, že se do Polárky vrátíme co nejdřív!!!
Přejeme vám hezké Vánoce a rok 2016!!

Za všechny múzáky i Múzy dětem

Principál Múz a kapelník Fénixu Karel

Návštěvníci/účastníci: Fénix (Alice, Katy, Tamara, Zuzana, Ivoš, Karel a Marek); děti (Ivošovy - Zuzana a Kačenka, Markovi – Renča, Laurinka a Tobík); Čikita