„Tak dlouho s vámi vydrží snad malé děti, ale ti velcí se asi za chvilku někam zašijí.“ Toto nám oznámila paní ředitelka DD na uvítanou v Radenínském zámku. Naštěstí neměla pravdu. Od počátku sice bylo znát, že zdejší děti jsou neposlednější než jinde, většina z nich má nějakou poruchu chování, nebo lehké mentálně postižení.
Přesto se zapojily s vervou do malování výjevů ze země pomerančů, hraní pohádky i do muzicírování. Hudba manželů Havlových tentokrát pozdvihla báji o pomerančích na solidní dramatickou úroveň, podmanivě podbarvila i kouzla Paula Merilda. Magie měla úspěch stejně jako jeho plášť, pod nějž se děcka schovávala s bezbřehým nadšením. Písničky zabíraly také, ale nejvíc se děti zapojily do bubnování. Počáteční chaotické bušení nakonec vystřídalo soustředěné a disciplinované bubnování, při němž rytmus drželi i největší neposedové. Malí fandové aut se svezli v obou vozech, kterými návštěvníci přijeli a na oplátku nás ochotně a pyšně provedli nepříliš udržovaným, ale rozlehlým zámeckým parkem.
Návštěva Múz rozjasnila tvář i dětem, které měly za sebou čerstvé životní zkoušky a zpočátku se na optimistické múzáky dívaly s neskrývanou nedůvěrou. Průběh návštěvy nakonec překvalil i zdejší vychovatele, kteří se prý s podobně vstřícným chováním svých svěřenců „ještě nesetkali“.
Návštěvníci/účastníci: Irena a Vojtěch Havlovi, Marie Zicháčková, Pavel Kočí, Paul Merild, Karel Navrátil, Jan Noha, Jan Polívka