Do boleslavského dětského domova jezdíme rádi a často. Pamatujeme nejen obměnu dětí, ale i vedení a „tet“. I s těmi současnými ovšem už jsme staří známí. Uvědomil jsem si to zejména při povídání s vytáhlou Klárou, kterou si pamatuju už od velikosti špunta. Byly tu samozřejmě i děti, které nás zažily poprvé. Všem ale po celou naši návštěvu svítily oči radostí a vděčně se vrhaly do všeho, co jsme nabízeli.
Rejstřík múzování vycházel z osvědčených čísel, takže Marwanovo ulítlé představování múzáků jsme prokládali písničkami, ty střídala kouzla, tanec i dramatizace dalších písniček. Bobovy štětce proměňovaly holčičky ve víly a výrostky v orientální prince, Michalovy loutky byly v obležení, bubnovalo se, hlavy se lámaly u hlavolamů a ke slovu přišly i statečné pokusy o chůzi na chůdách. V obležení dětí byla i hravá a veselá Píďa.
Tentokrát byla naše návštěva kratší, určitě bychom všichni uvítali víc času na společné řádění, ale prostoru pro sdílení bylo i tak dost a po obědě jsme se domluvili na to, že se opět uvidíme nejpozději na jaře na dračích lodích.
Tak na shledanou v květnu ve Žlutých lázních, nebo zas za rok na podzim!
Principál Karel
Návštěvníci/účastníci: Lenka Olivie, Marwan, Paul, Michal, Pilda a Karel s Píďou