Do Jizbice jsme jeli za dětmi potřetí, na tábor Dobrých Víl podruhé a navíc s radostí velikou. Ale také s únavou z celodenního múzování s malými dětmi v Pyšelích. Přivítaní v Jizbici bylo vřelé, ale protože i Víly a děti se teprve zabydlovali (dorazili jen pár hodin před námi), večerní domluvený táborák začal včas, představení nás múzaků dětem proběhlo díky Paulovým kouzlům skvěle, ale pak jsme měli oheň tak dlouho sami pro sebe, že jsem se s Čiki odebral do hajan ještě než začalo dospělácké táborákové hraní a zpívání. O tom, že Bob hrál a pěl s podporou Paulova ukulele a hlasivek všech přítomných až do půl druhé tak sice vím, ale jen z vyprávění. Stihl jsem zato včas vzbudit Pildu k cestě pro Marwana do Vlašimi, pořádnou ranní procházku okolními lesy s Čiki a buzení ostatních múzáků k snídani.
Po snídani /už i s Marwanem/ jsme se sešli všichni v salonku, kde jsme jako obvykle ukázali trochu od všeho, s čím jsme za dětmi přijeli. Od žonglování, přes písničky a bubnování k žertování a čarováni. Přestože nás většina dětí znala a podstatnou část naší nabídky také, oboustranná radost z múzování a ochota dětí do všeho se zapojit nebyla o nic menší, než kdyby pro ně bylo vše nové. Děti nás ostatně neznaly jen z loňského tábora. Se všemi třemi DD, z nichž sem přijely /N. Strašecí, Ml. Boleslav a Krnsko/ totiž dlouhodobě spolupracujeme.
Protože venku bylo krásně, pustili jsme se s dětmi už dopoledne do venkovních múzických radovánek. Milan z Boleslavi opět potvrdil svůj výjimečný woodkopfový talent, ale protože dětí bylo 46, jmenovitě zmiňuji jen jeho, jelikož byl opět mně i Marwanovi důstojným soupeřem a to je opravdu výjimečné! Zmiňovat ale jménem všechny, kdo byli v něčem dobří, by bylo jak nad schopnosti mé paměti, tak k nepřečtení. Zmíním tedy jen Paulův kurz práskání bičem a žonglérské radovánky, jimž vévodil fotograficky zaznamenaný pokus o jihočeský rekord v množství najednou vymrštěných žonglovátek. Podařilo se!!!
Vzhledem k počtu dětí začal Bob své barevné kouzlení po tvářích a končetinách dětí už dopoledne a u venkovního stolu pro nával i poobědval. My ostatní jsme se najedli s dětmi a po obligátní kávě rozjeli múzování opět v salonku. Jediné co nás trochu rušilo, byla místy hlučná porada táborových vedoucích na terase za oknem, ale soustředění dětí na zaklínání hadů, olupování mrtvol i další dávku kouzel a písní to nijak neumenšilo. Sluníčko nás po chvíli zase vytáhlo ven, kde se nabídka činností rozšířila o hlavolamy, rybaření bez vody (instrumenty: prut, buřinka a žonglérské míčky) a bubenickou dílnu. Zejména bubnování bylo na vysoké úrovni, tentokrát nejen zásluhou skvělého lektora Marwana, ale i proto, že jsme v bubenické partě měli kvalitní bubenické adepty, včetně vedoucích. Neúprosný čas mne ale donutil před čtvrtou zavelet k odjezdu. Loučení /zejména Bobovo/ nebralo konce a odpovídalo radosti, kterou jsme společně zažívali.
Všem moc děkujeme a těšíme se na další setkání při některé s akcí Múz. Na brzkou shledanou!
Za všechny múzáky
Karel - principál
Návštěvníci/účastníci: Bára, Bob, Paul, Marwan, Karel + Čikita, Honza „Hároš“ a Petr „Pilda“