uskutečněné akce

Konec října znamenal i konec maratonu aktivit kolem naší výstavy, přesněji dvojice výstav. Dvojice proto, že stejně dlouho jako výstava výtvarných děl určených k prodeji ve prospěch našich projektů v historické budově Portheimky trvala i paralelní výstava fotoplachet „Smíchov žije“ v Malé galerii vedle vchodu do Nového Smíchova. I na ní byly vystaveny fotografie z našich akcí, předměty určené k prodeji a texty o Múzách, odkazující (s aktivní pomocí kustoda Davida) návštěvníky na velkou výstavu v Portheimce a související akce.

Dernisáž v přízemních galerijních prostorách Portheimky byla rozloučením náramným. Přiznávám, že se mi ve dvou momentech pátečního večera do očí vedrala i slaná vlhkost. Prvním důvodem byla úvodní série autorských písní Jakuba Nohy. Pro mne nečekaně se naprosto neomylně trefoval do písniček mému srdci nejmilejších, takže přirozené dojetí ze zdárně končící akce zdvojnásobil. I druhé, ještě úsměvnější dojetí má nepřímo na svědomí Jakub Noha, ale o tom později.

Návštěva na hudebním rozloučení s výstavou byla slušná, byť se tu ani tentokrát hosté nijak nemačkali. Slavnostní náladu podtrhl i podávaný Spritz, kterým přispěl přítomný basák Extempore Pepa Petrásek i víno, jímž jsme přispěli my (Múzy). Místo viry napadených opět zaskakovali dobrovolníci: za dvě ochořelé hostesky zaskočila kamarádka, současná profesorka angličtiny a bývalá letuška Marcela Kubů, místo ne vlastní vinou absentujícího Marťase Zahálky licitoval Paul Merild. Ten všechny šokoval hned na začátku aukce prohlášením, že cenou pro vylosovaného dražitele bude let nad Alpami. Způsobil tím to, že si všichni ochotně vzali dražítka, ale v honbě za vylosováním se finanční rekordy stejně netrhaly. Dražilo se po pár korunách, takže se aukce paradoxně protáhla v čase, ale je pravdou, že si zároveň licitaci všichni náramně užívali. Opět se dražily i věci a akce mimo katalog jako např Paulova kouzla, nebo CD Jakuba Nohy. Aukce neprobíhala tentokrát v jednom bloku, ale prokládaly jí hudební čísla. Nejdříve přidaná píseň Jakuba Noha a pak na tři části rozdělené vystoupení Extempore tria.

Závěrečným číslem bylo vyhlášení (a provedení) ceny avizované kouzelníkem Paulem. Nejdříve vylosoval jeden z diváků vítěze z lístků s čísly dražitelů, které při jednotlivých „přihazováních“ Paul vkládal do klobouku…a vítězem se stalo překvapivě jediné dítě v ten moment přítomné v sále – malá dcera Jakuba Nohy. Pak vykouzlil Paul z kouzelného kufru Alpy. Nešlo ovšem o velehory, ale o 6 malých lahviček Francovky Alpa, nad nimiž se pak Jakubova Tonička několikrát proletěla za pomoci Paulových a mých rukou. Za let sklidila velký aplaus a smích a je jen škoda, že leteckou akrobacii použitelně nezachytil ani jeden z cvakajících fotoaparátů a mobilů. Nestihl to ani celou dernisáž opět (foto)dokumentující Jirka Fučíkovský.

Určitě se nakonec naplnilo rčení „konec dobrý – všechno dobré“. Smíchovský maraton sice nevynesl tolik peněz, kolik jsme čekali, ale sklidili jsme jiné, méně očekávané, ale neméně cenné plody:

1. Máme několik nových, velmi šikovných a ochotných dobrovolníků, kteří nadšeně deklarují ochotu pomáhat i do budoucna


2. MČ Prahy 5 zařadila výstavu Múzy dětem v Portheimnce do dramaturgického plánu roku 2016 (tentokrát na prosinec) s tím, že do budoucna půjde o pravidelnou každoroční akci.


3. Akce měla slušná mediální ohlas (viz obě TV reportáže a další zájem médií o Múzy)


4. Přihlásili se další výtvarníci, kteří jsou připraveni nám věnovat svá díla


5. Máme jedinečnou kolekci výtvarných děl, kterou můžeme nabídnout už teď do předvánočního prodeje !!!

Když to vše sečteme, měla akce vlastně „všech 5 P“

DĚKUJEME !!!

Za všechny Múzy a všechny dlouhodobé i nové „múzáky“
Karel Navrátil