uskutečněné akce

Návštěvy v mladoboleslavském DD jsou tradičně svátkem pro nás a snad i pro děti. I tentokrát se na nás vrhly hned po příjezdu a v podstatě se nás do odpoledně nepustily. Podobně se chovaly i tety a pan Kmínek stran pohostinnosti, takže naše linie utrpěla tvrdé šrámy . Naštěstí si od nás vzaly děti tolik energie, že následky hodování snad nebudou tragické.

Nedělní múzování bylo spíš vzájemnou veselicí, než organizovanou akcí. Ale přesto se dostalo na vše, s čím jsme přijeli. Jen Milánkem, Standou a některými dívkami žádanou židovskou písničku a taneček Hava nagila jsme odkládali tak dlouho, až se na ně nedostalo.

O Bengas a jejich živelné muzice snad ani mluvit netřeba. Našli tady několik zpívání lačných a Miguel je ochotně a vytrvale doprovázel při prvních pokusech ve zpěvu na mikrofon. Zvlášť dlouhovlasá princezna Eva ukázala, že se v ní skrývá víc než jen cukrářský talent. Princeznou se stala při netradičně pojaté romské pohádce o princezně vlkodlaku. Tady se v dobrém světle ukázal král Jarda a hlavně poslušný voják Lukáš. David Novotný do děje dost novátorsky zakomponoval drbání na zadku, takže se král, stará cikánka i další věnovali této činnosti v situacích velmi nečekaných. Ještě, že šlo jenom o pohádku.

Jacques Moliba našel ve zdejších dětech skvělé a talentované žáky, ale překvapilo nás, že zdejší děti uměly jednu africkou písničku ještě před naším příjezdem. Tu jsme se od nich zase rádi naučili my. Z místních zpěváků vynikly hlavně Denisa, Romana, Marek, Radek a Honza. Z této skupinky se také nejčastěji ozývala otázka proč nepřijel David, abych nezapomněl, na Davida se ptala také Evka, ale to asi nebylo kvůli hudbě. Davida aspoň v bubnování částečně nahradili Jacques a Karel. Jacqesovo pedagogické umění vyniklo zejména u Estery, která se pod jeho vedením dokázala přinutit udržet rytmus.

Estera si pro nás také připravila sólový taneční výstup a i při něm nás udivila u sebe nebývalým smyslem pro rytmus. Tím a čistými hlásky disponovala také pětice dívek, která nám zazpívala, zarecitovala a nakonec nás okouzlila přiznaně puberťáckou scénkou.

Společný taneček na hit ze Super byl jen třešničkou na dortu.

Na rozsáhlé zahradě se hrál fotbal, ping pong, Dixina do úmoru běhala a skákala za klacíčky, Žuli pištivě štěkala při potlesku a jelikož jsme dětem přivezli žonglérské potřeby, došlo v hojné míře i na žonglování a aport žonglérských kroužků. Pod slunečníky jsme až k prasknutí nadšeně vychutnávali cukrářské výtvory Evy a Květy.

Kouzelník měl velmi pozorné publikum v hale, kde ho doprovázel Michal Vopelka na flétnu. Ten předvedl kromě sóla v písničce Johanka i slušné gymnastické kousky na přivezeném cvičném hříbku a protáhl několik dětí při fotbale i ping pongu. Na oběd jsme se přesunuli opět do blízké školy a po pozření velmi dobrých řízků lačně pokukovali po bazénu. Ani na ten se ovšem nedostalo. Stačili jsme ještě absolvovat procházku parkem Štěpánka, povídání o radostech a strastech, o budoucnosti a Marušce se podařilo aspoň občas vyvolat úsměv na tváři nováčka Pepy, který se s pobytem v děcáku nemůže smířit a každou minutu doufá v odchod za tatínkem.

V letní a radostné náladě byl Pepův smutkem připomínkou neradostných všedních dnů, ale je zřejmé, že ve zdejším domově mají děti podmínky, které se opravdovému domovu aspoň trochu blíží. Je to znát na tom, že nejsou zakřiknuté, chovají se sebevědomě a přirozený talent dokáží i přirozeně projevit.

Přejme jim, aby se nedostaly do prostředí, které by je deformovalo.

Návštěvníci/účastníci: Renáta Němečková + Žoli, Maruška Zicháčková, BENGAS (Miguel, Martin, Radek, Robert), Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, David Novotný, Michal Vopelka; Jaroslav Krakonoš Bureš (řidič a kameraman), Karel Zavadil (fotograf)