uskutečněné akce

Diagnostický ústav poprvé. Zase nový zážitek, který téměř vylučuje, že se tu setkáme při budoucím návratu se stejnými dětmi. Bohužel je velká pravděpodobnost, že se s nimi setkáme jinde. V lepším případě v některém z dětských domovů, v horším v jednom z pasťáků – pardon, výchovných ústavů. Pestrá sestava nám umožnila dětem nabídnout hodně podob múz a děti byly velmi učenlivé i vděčné.

Písnička, kterou nás opět učil Jacques zabrala skvěle a zdejší soustředění těžko schopné děti se na zpěv africké křesťanské písně soustředily bezvadně. Stejně tak na bubnování i hru na brumle. V té se projevil zejména Zdeněk jako velmi učenlivý Karlův žák a při našem odjezdu už neměl daleko k virtuozitě.

Skvělou hereckou partnerku našla i herečka Dana Vacková ve třináctileté Míše, která už Twainovy deníky Adama a Evy znala a se svou téměř fotografickou pamětí dokázala chvílemi perfektně nahradit ochořelou Daninu partnerku Táňu.

Múzácký novic Tonda Šilar sklízel bouřlivé ovace zejména při svých nepochopitelných kouscích s diabolem a stejně bouřlivé byly reakce dětí na mága Paula Merilda.

Oběd, při kterém jsme tradičně seděli mezi dětmi jsme trochu odložili. Při oběde jsme se dozvěděli leccos o jednotlivých dětech. Největším negativním překvapením pro nás bylo setkání s třináctiletou Májou, se kterou jsme před Dobřichovicemi setkali už třikrát . Dvakrát v DD v Solenicích a jednou ji krátce potkal Karel, když byla na jednom ze svých četných útěků. Za necelý rok Mája notně zhrubla a vypadala, že už jí nezajímá nic jiného než další útěky. Snad nebude pravdivý náš dojem, podle kterého je Mája na tak šikmé ploše, že se z ní těžko dostane. Májina starší sestra Denisa je na tom v DD Solenice naštěstí jinak.

Po obědě přijeli další múzáci Tereza a Swetja, takže jsme ještě chvíli holdovali múzám, ale protože dojmů bylo moc a venku vysvitlo slunce, odstěhovali jsme se na místní velikánskou zahradu. Děti tu mají i bazén, ale my jsme se zdržovali hlavně kolem hřiště. Múzáci se předvedli jako kvalitní sportovci a s přehledem vyhráli turnaj ve nohejbale. Barvy Múz ve sportovním klání hájili veleúspěšně hlavně všichni (Bambina, Michal a Petr) Vopelkovi. Zdatně jim sekundoval i Swetja, ale uznání domácích sklízely hlavně obě naše velmi slušně kopající dívky. K Bambině se totiž poměrně úspěšně přidala i Tereza Indráková.

Mezitím probíhaly dílny. Konkrétně kouzelnická, žonglérská a bubenická. Děti také obětavě házely klacky Dixině, která je neúnavě aportovala.

Před odjezdem jsme se ještě vrátili k muzicírování v suterénním prostoru a děti opět osvědčily své nadání. Dobřichovický „diagnosťák“ nás příjemně překvapil, stejně jako zdejší děti i zaměstnanci.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Krystyna Skalická, Dana Vacková, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Tonda Šilar (žonglér), Swetja; Jaroslav Krakonoš Bureš a Lenka; Michal, Petr a Šárka Vopelkovi