uskutečněné akce

Přestože děti z Pyšel jezdí pilně na Život nanečisto i další múzí akce, nebyli jsme tu s múzáckou partou na návštěvě déle než pět let! I proto jsme rádi využili cestu na tábor Dobrých víl do Jizbice k tomu, abychom tu dlouhou pauzu ukončili.

Přesto /nebo možná právě proto/, že jsme návštěvu domlouvali s tříměsíčním předstihem, málem jsme přijeli jako přepadovka. Vychovatelky, které měly službu, se o naší návštěvě dozvěděly až ve čtvrtek, kdy jsem hlásil, kolik nás přijede. Všechno ale zvládly bezvadně a tak na nás čekalo 26 dětí ve věku 4-15 let. Druhá polovina dětí byla někde na táborech, nebo u rodičů a možná i proto procento dětí s nějakým postižením bylo při naší návštěvě poměrně velké. Všechny ale byly skvělé, bezprostřední a navíc v některých disciplínách /nejen woodkopf a bubnování/ i překvapivě trpělivé!!! Tety Jitka, Majka a Nikol byly moc milé a vstřícné a i ony se ochotně zapojovaly do všelikého múzování.

Úvod s naším představováním v akusticky příjemném „obýváku“ 5. skupiny obstaral při absenci obvyklého moderátora Marwana kouzelník Paul. Skoro všechny děti byly nesmírně vděčnými konzumenty žonglování, písniček a kouzel a šly nám ve všem nadšeně naproti. V písničce Krokodýl se staly navíc pro Múzy rekordně hlasitým sborem.

Protože venku bylo překrásně, odstěhovali jsme se před obědem do příjemného stínu na krásnou zahradu. Nadprůměrně skvělí byli ve woodkopfu 3 malí kebuláči! Načal to Štefan, přidal se Marcel a doslova neskutečná byla Izabela!!! Ta jediná nebyla nejdřív naší návštěvou nijak nadšena a zaslechli jsme i její poznámku “kdy už odjedou?”, aby v průběhu zcela obrátila a ke konci žadonila o další woodkopfové zápasy, chodila s knihou na hlavě a slibovala, že si od strejdy nechá udělat prkno a bude pilně cvičit. Velký úspěch měl i Paulův bič Indiana Jonese, s nímž se nejlépe a nejvytrvaleji učili práskat Lukáš a Štefan. Dopoledne přišly ke slovu i žonglovátka, u nichž dětem odborně sekundovali Honza s Bárou.

Hned po příjezdu vzbudila možná až příliš velký zájem dětí Čikita, kterou ale jejich vytrvalá vervní přízeň a práskání bičem tak rozhodily, že většinu návštěvy raději strávila v autě.

Oběd v nejvyšším patře jsme museli absolvovat s dětmi „na střídačku“, ale protože prckové stejně museli na polední klid do postýlek, ani to nevadilo. Mimochodem bramborová kaše se sedlčanským uzeným byly skvělé a masem byla odškodněna i Čikita.

Odpoledne jsme začali opět v obýváku „pětky“, zatímco Bob naproti začal barevně řádit na dětských tvářích a končetinách. Přečetl jsem africkou pohádku, děti si zahrály v Paulově morytátu o olupovači mrtvol /teta Jitka lupič, mrtvoly Tom, Pepa, Honza, Adriana, Máňa, Martin, Viki, Anča, Anička, Páťa, Lukáš, Tomáš a Štefko/, písničku Mezi horami jsme provedli ve smíšeném obsazení /hory Pepa a Tom, lipka Sára, střelec Anča a jelen Izabela, Janíček náš Honza, Anička - Bára, funebrák Paul a kříž teta Nela/. Poté jsme se zas stěhovali ven. Zahradní repertoár jsme rozšířili o bubnování, hlavolamy a rybaření na suchu. Nadšení dětí bylo velké i nakažlivé. Mne coby bubenického lektora překvapily hlavně Mariánka a Adriana, ale s vervou a výdrží u bubnů řádily a zpívaly i ostatní děti. U novicky Báry bylo rybářů také hojně, ale děti nenechaly zahálet ani Pildu, nového lektora u hlavolamů. Čas odpočívat neměli ovšem ani Honza Hároš se žonglovátky a Paul s bičem.

Rozloučili jsme se poslední várkou Paulových kouzel a repeticí Krokodýla, při níž děti snad ještě překonaly dopolední rekord v hlasitosti, a bylo s podivem, že jejich hlasům odolaly okenní tabulky.

Všem moc děkujeme a já slibuju, že na další návštěvu Múz nebudete čekat tak dlouho. Na shledanou!

Za všechny múzáky
Karel - principál

Návštěvníci/účastníci: Bára, Bob, Paul, Karel + Čikita, Honza „Hároš“ a Petr „Pilda“