Druhá část dvoudenního Múzáckého výjezdu proběhla bez Karla. Ten nás musel po odjedu ze Senožat opustit, neboť jej potřebovala skupina Extempore na svůj koncert. Převzal jsem tedy pomyslné principálské žezlo a navigoval Krakonoše, který nás zavezl do Pyšel.
V tomto „děcáku“ jsme již ostřílení návštěvníci. Přesto nás ale ti nejmenší neznali vůbec a ti větší si pamatovali hlavně mě a Boba. Všeho všudy tu bylo asi 15 dětí. A převažovali opravdu malí človíčkové. Proto jsme některé naše dovednosti při obvyklém úvodním představování museli zkrátit.
Vše začalo v jídelně, kde jsme odsunuli stoly a roztáhli židle do kruhu, aby všichni na vše dobře viděli. Děti právě měli svačinu, tak jsme se na ně připravovali v klidu sami. Pak postupně přicházeli, lákáni flétnami Marwana a Terezky. Poté si vzal Marwan slovo a představoval jednotlivé Múzáky. Akustika tu ovšem hrála proti nám. Vše se rozléhalo a zvlášť když někdo s mrňousků nevydržel a malinko rušil, nebylo skoro rozumět.
Honza zvaný Hároš udělal bravurní ukázku umění žonglérského. Tím spolehlivě nadchnul lidičky všeho věku a mezi tím už si za našimi zády u stolu Bob rozbaloval barvy.
Antonín sehrál divadlo o tom, co se mu všechno přihodilo, když ho navštívil Marťan.
A i když některé části musel trošku zkracovat, aby děti vydržely s pozorností, dokázal je do divadla zapojit téměř všechny. Například jeho Maňáskový pes Alíček už měl celou tlapku bolavou, jak si s ním všichni chtěli dát páku :-)
Marwan zahrál arabskou písničku, Terezka naučila děti, jak tancují hadi. A šlo jim to výborně.
Pak nastal čas kouzel. Nejvíc asi děti žasly nad tím, jak se šátek zázračně přemístil z mojí ruky do pečlivě ze stran uzavřené skleněné trubice. Mezi tím už ale byla na mnohých tvářích vidět práce Boba a tak udržet koncentrovanou pozornost nejmenších dětí nešlo ani za pomocí zázraků.
Zkusili jsme si ještě pod vedením Terezky s dětmi zazpívat kánon a pak už šli do krásného slunného počasí ven, kde jsme rozložili žonglovátka. Kdo se zrovna u Boba nenechal malovat, ten žongloval. A šlo to dětem, musím uznat, výborně. Marcel zvládal velmi šikovně míčky, Andulka se neúnavně trápila s Diabolem, nejmenší Maxík si se mnou házel s míčkem, několik dalších dětí chtělo, abychom s nimi zkoušeli „pád důvěry“. Zkrátka řádění podle hesla „Kdo si hraje, nezlobí.“
V samotném závěru zkusil Marwan s dětmi i krátkou bubenickou dílnu. Tady mě zase velmi mile překvapila Andulka, která ukázala, že má rytmus v krvi. Ty nejmenší jsem musel hlídat aby s bubnem neutíkali jinam a nedělali s ním věci, které se s bubny dělat nemají (jako je například převážení bubnu v malém zednickém kolečku coby náklad), ale navzdory tomu jsem se s dětmi pokusili i o několik romských písní před odjezdem.
V Praze Terezka při vykládání věcí v múzácké kanceláři zjistila, že nemá své brýle.
Pokud je nechala v Pyšelých určitě se najdou. Tak hodně štěstí při hledání a dětem a všem Múzákům velký dík.
Paul Merild 331 let
Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Toníček Novotný, Jaroslav Krakonoš Bureš