uskutečněné akce

Pozvání na „berkatí“ Velikonoční odpoledne dostal původně Fénix, ale řízením náhod, osudu, či toho Nejvyššího odcestovala nakonec do Rakovic úplně jiná sestava, velmi podobná těm, které jezdí do dětských domovů. Už po popoledním příjezdu na nás zapůsobila zdejší krásná atmosféra, umocněná přízní počasí. Postavili jsme (přesněji Ivoš) provizorní pódium s aparaturou a za chvíli už děti i dospělí na zahradě obdivovali výtečné kousky žonglérů Adama a Řezyho. Zvlášť Adam nás opět překvapoval novými modifikacemi svých triků i těmi zcela novými.

Následovala kouzla a čáry našeho mága Paula Merilda, spolehlivě usvědčující naše smysly z nedokonalosti. To, co se na zahradě pod slunce svitem odehrávalo, nemělo ovšem tentokrát charakter organizované zábavy. Dospělí i děti volně přecházeli z místa na místo, tu zkoušeli skvělé kulinářské nabídky kuchařek příchozích z nejrůznějších zemí světa, bavili se spolu, děti řádili se žonglovátky, 6letý Tigran skvěle bubnoval se mnou i sám, jen prsty měl omlácení trochu víc, než mu milo bylo. U kouzelníka si přišli na své hlavně Klára a Edvard, ale za dětmi vůbec nezaostávali dospělí ať to byla Američanka Lindsay, dobrovolnice Tereza, a další. Po kouzlení přišly na řadu souboje s fošnami na hlavě a do něj se pustily s vervou děti dámy, farář, i řidič autobusu. Ať to byla Věra Roubalová, Jitky, Petra, nebo Anička, řádily s prkny na hlavě s nelíčeným potěšením a bude-li mít Berkat k dispozici regulérní fošny, lze odtud čekat příliv na slovo vzatých kebuláčů a kebulaček.

Po radostném holdování všelikým zábavám přišel na řadu Marwan. Po lingvisticky brilantním úvodním slovu zahrál s naším neumělým doprovodem na buben několik arabských písní, částečně náboženského obsahu a ženy se nedaleko od nás daly do radostného tance.

Nakonec se zmínil o mimořádném daru, kterým mohou být pro lidi bez rozdílu barvy pleti, nebo země původu a vyznání společně prožívané náboženské svátky, při nichž jsme schopni společně prožívat a prociťovat o mnoho silněji než ve dny všedního shonu.

Po této promluvě přišel čas Velikonoční liturgie. Konala se kolem ohně, ve společenství přepestrém prodchnutém duchem radostného sdílení. Společný zpěv doprovázelo štěbetání ptáků a další zvuky přírody, což dodávalo obřadu větší velebnost než mnohé stěny chrámů.

Sdílení nenarušilo ani řádění dětí, které si hrály opodál.

Posledním vrcholem odpoledne byl akustický koncert Dáši Andrtové Voňkové, kterým nás podarovala u ohně a potvrdila mnohonásobně mé přesvědčení, že je kouzelnicí, přesněji dobrodějnou čarodějkou a věrozvěstkou lesů a hájů.

Náš odjezd se odehrával v povzneseném duchu jak se na Velikonoce sluší a navíc nás v duši hřála domluva s dobrou vílou celého sobotního dění Parrisou, že se do Rakovic v létě podíváme zase, tentokrát na tábor, který tu bude opět pořádán pro děti uprchlíků.

Fotky z dneška pořizoval Ivoš Procházka a další slibila místní fotografka Jitka.

V létě nashledanou!

Za všechny múzí návštěvníky
principál Múz
Karel K. Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Dáša Andrtová – Voňková, Lucinka Šimková, Zuzana Mácová, Adam Jarchovský, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Ivo Procházka, Tomáš ŘEZY Řezáč, Marwan al Solaiman