Do frýdlantského DD jsme se vydali po ranní návštěvě nádherné baziliky v Hejnicích a lepení kouzelníkovy podrážky odtržené v sobotu v Jablonném.
Když jsme vjeli do areálu, ve kterém se DD nachází, volalo na nás několik malých dětí a jakmile jsem za nimi zašel s Dixi, měl jsem pocit, že se známe odjakživa. Tak bezprostřední a bezproblémové navázání kontaktu jsme snad nikdy při první návštěvě nezažili.
A tahle bezprostřednost trvala po celou naší návštěvu.
Tety nás mile uvítaly, ale pak k našemu překvapení zmizely a viděli jsme je až při obědě a před odjezdem. Děti ovšem byly úžasné a nepustily nás ani na chvilku z dohledu.
Naše představování zahájil bravurním žonglováním Tomáš, který nás překvapil hlavně čarováním s diaboly. Po jeho dech beroucí exhibici a chvíli hraní dětí s Dixi jsme se přestěhovali do sálu, kde naše představování převzal kouzelník Paul. Tomu pomáhali nadšeně Eliška, dva Michalové a Nikola.
Po přečtení první africké pohádky jsme zahráli a zazpívali obligátní Mezihorky, které mnohé děti znaly a Jacques začal děti učit africkou Tambolaka namokili. Děti byly tak vnímavým sborem, až konžský sbormistr, který tu mimochodem našel v 18tiletém Donovi krajana, zapomněl, že má jít jen o představování a za chvíli uměly děti celou písničku. Na sochaření už tedy před obědem čas nezbyl, ale k mikrofonu ještě přišly s básničkami domácí recitátorky Maruška a Eliška.
Na oběd jsme se rozešli po třech do jednotlivých skupin. V té naší u Tety Petry to bylo moc fajn, jak teta, tak všech 7 dětí pro nás byli skvělými spolustolovníky, jen jsme měli trochu špatné svědomí, protože se zdálo, že s námi na oběd nepočítali a rozdělili se s námi o to, co patřilo původně jim.
K našemu překvapení po obědě milé tety zase zmizely, ale vstřícná atmosféra ne. K lekci sochaření s lidským materiálem se dostala Monika, ale za chvíli se zapojila i většina dětí. Sochařský kurz končil pyramidou, kterou nám děti předvedly ze svého repertoáru.
Kouzelníkovi stavějícímu sousoší jak dědek tahal řepu pak trochu do řemesla fušovala Monika, která předvedla čtení myšlenek s domácí nejstarší přítomnou dívkou Petrou. Ta bez problémů vždy uhádla slovo, na kterém se předtím děti v její nepřítomnosti domluvily.
Ještě než kouzelník odhalil všem princip kouzla, přišel na její základ Petr.
Pak už došlo na společné divadlo. V Mezihorkách hráli:
Hory – Petr a Nikola, Janík – Pepa, Lipka Tomáš, Střelec a kříž – Maruška, Jelen – Eliška.
Hrobníci – Tomáš a Michal, Anička – Jolana, Všichni aktéři hráli s vervou a talentem.
Před tancem přišla další kouzelnická vsuvka a s ní i příležitost pro další mágovy pomocníky Pepu, Elišku, Marušku a Nikolu.
Sálem pak zazněla afro hudba a taneční číslo předvedly múzačky Alice s Bárou. Ty vyprovokovaly místní tanečníky Štěpána a Marka. Zejména Štěpán byl se svou kreací elektric boogie skvělý
Po tanci došla ve zdejší krásné zahradě řada na žonglování, bubnování a klacíků aportování z vody, stromů a trávy. Velmi zdatnými bubeníky, či spíš bubenicemi se pod Jacquesovým a Marčkovým vedením ukázaly být hlavně Iva, Lucka a Jesika, žonglovali všichni a nejvytrvalejšími psovody byli Evička, Eliška, Tomáš a Nikola.
Když se začalo připozdívat, vrátili jsme se ještě do budovy, kde si nejdřív Evička spolu s dalšími dětmi vyžádala opakování Mezihorek, zahráli jsme ještě Labutě a pak už děti opět žasly nad kouzelníkem, jehož pomocníky se tentokrát stali Nikola, Maruška, Petra, Eliška, druhá Nikola a Tomáš.
Mezi kouzly si Paul našel čas i na dramatizaci písně o okradači mrtvol a hyenách, kde se jako ochotné mrtvoly uplatnili prakticky všichni, ale v hlavních rolích zářili:
Skřípající dveře - Bára, lupič – Jesica, maminka hyeny – Pavla a malá hyena – Klára.
Děti nás nechtěly pustit, takže jsme ještě společně zazpívali Tambolaka a za velkého mávání a jásání se vydali zpět do Prahy. Určitě se moc rádi vrátíme a třeba s námi příště stráví den i zdejší milé tety…
Principál Múz Karel
Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bára Prokopová, Eva Taurková, Monika Moravčíková, Marek Landštof, Jacques Moliba, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Tomáš Řezáč