uskutečněné akce

To tedy byly kontrasty! Dětský domov, který jsme neobjevili v žádné databázi, ale pouhým zrakem při svých návštěvách severočeských dětských domovů a uprchlických táborů, byl pro nás v mnoha směrech šokem. Poprvé byli naši čtyřnozí souputníci vnímáni personálem jako nevítaní vetřelci, poprvé se některé vychovatelky ani nesnažily předstírat kladný vztah ke svým svěřencům a poprvé nebyly děti obrazem dojmu, který v nás zanechaly vychovatelky. Nevíme co naší návštěvě předcházelo, takže těžko soudit, v každém případě v nás však tady děti zanechaly lepší dojem než někteří dospělí.

Archa i zpívání se v dětech setkaly s nadprůměrně pozornými diváky a spoluhráči, stejně jako čáry kouzelníka Paula. Táňa Vilhelmová byla jedinou novickou Múz a obstála na výtečnou. Děti si získala od samého začátku a navíc si odpoledne všimla, že některé děti nemohou jít s námi na hřiště hrát fotbal a zůstala s nimi. Konkrétně bleďounká Deniska jí za to byla očividně neskonale vděčná.

Na oběd a část odpoledního holdování múzám jsme zavřeli čtyřnožce Vojtu a Dixinu přes protesty dětí raději do auta. Oběd sám proběhl velmi přátelsky až na překvapivou odpověď jedné tety na přání dobré chuti ze strany dětí. „Do mý chuti ti nic není!“ zahřměla a její pohled naznačoval, že nejde o humorně míněnou repliku.¨

Po obědě jsme si prohlédli dětské pokoje a obdivovali trpělivost dětí při sestavování obřích puzzle a různým maxi stavebnic. I tady zazněly občas rušivé tóny při špatně skrývaných podrážděných replikách stejné tety.

V tělocvičně nám děti předvedli modernizovanou Popelku a tanec ve vlastní choreografii. Pohádka byla důkazem, že ne všechny tety se na děti pořád mračí. Ta mračivá se ovšem opět ukázala, když nechtěla do tělocvičny pustit malé děti. Některé si nás ovšem vyplakaly.

Krásné okolí zdejšího dětského domova jsme ocenili cestou na lesní hřiště a děti vychutnávaly zejména hravost Dixiny, která neúnavně běhala za klacíčky a na zpáteční cestě vyzkoušela při přetahování Martinovu výdrž. Tomu ovšem předcházelo sportování v lese. Hlavní náplní bylo fotbalové utkání. Múzy, oslabené neúčastí Ivana Trojana a zraněním Karla Navrátila držely jen výkony Věrky Slunéčkové, střelce Petra Vopelky a zejména obětavého Aleše Procházky. I tak skončilo utkání výhrou sehraných domácích v poměru 8:2.

Zatímco fotbalisté nechávali na lesním hřišti pot i dech, učila Ljuba Krbová malé zájemce základy bojového umění tai-či a ostatní se honili s neúnavnou Dixi.

Návštěvu končilo další Paulovo kouzlení a společné zpívání i bubnování, při němž se ukázal jako neuvěřitelný rytmický talent malý Patrik. Rytmicky bezchybní byli i ostatní zdejší obyvatelé, takže jsme se rozhodli poslat sem nějaký buben, aby měli malí bubeníci na čem cvičit. S dětmi, ale i s tetami jsme se nakonec loučili srdečně. Vyměněné adresy nasvědčují tomu, že do příští návštěvy nebudeme bez kontaktu.

Návštěvníci/účastníci: Ljuba Krbová, Věra Slunéčková+syn Filip a pes Vojta, Tatiana Vilhelmová, Paul Merild, Karel Navrátil + fenka Dixi, Aleš Procházka; Šárka Bambina Vopelková, Jaroslav Krakonoš Bureš, Petr Vopelka