V patnácti letech se dítě stává trestně odpovědným občanem. Patnáct je také věková hranice, kdy děti z dětských domovů začínají ostřeji vnímat budoucnost, jež na ně čeká venku, za branami jejich současného „domova“. A patnáct let už se snažíme s Múzami dětem žijícím uvnitř, mimo rodiny pomáhat. Důvod k oslavě minimálně pro nás múzáky dostatečný.
Protože jsme nechtěli slavit s pompou, pojali jsme výročí jako důvod k oslavě takřka intimní. V sále bubenečského Slamníku zněla hudba Fénixu a Hazuky, zahrál František Kostlán i z tříletého pobytu v Kolumbii a Ekvádoru čerstvě se navrátivší bluesman a fenomenální hráč na diatonické harmoniky Matěj Ptaszek. Ten přítomné múzáky a partnerské hosty z Dobrých víl a Patrona uchvátil a k úžasu dovedl podobně jako kouzelník Paul Merild a minimalistický mim a loutkoherec Toníček Novotný.
V krátké rekapitulaci vykutal z historie Můz i pro nás veterány nečekaná překvapení vtipný spoluzakladatel Múz Petr Vopelka (ten mj. i na Slamníku hostil).
Jeho dcera Lenka, která byla coby děcko smutnící modelkou na prvním plakátu Múz, se stala živoucím dokladem toho, jak dlouho už Múzy jezdí do děcáků.
A ještě pár bilančních údajů:
Za 15 let Múzy
Tak ať nám to ještě pár let vydrží!
Karel Navrátil – spoluzakladatel a principál