uskutečněné akce

Dálnice nás v pátek do Senožat nechtěla pustit. Sjezdy doporučované GPS navigací byly zavřené, takže jsme dorazili na místo po dlouhých objížďkách až v 19:00. Náladu to ale nezkazilo ani nám ani našim hostitelům. Nejdřív nás přivítala Jiřka, která dorazila traktorostopem skoro současně s námi z návštěvy přítele, po ní se nás ujala „teta“ Soňa“, ukázala nám naše nocležiště a pak už jsme vystoupali do obvyklého startovního obýváku v šestém patře panelákového „děcáku“.

Coby společensky “vytuněný“ číšník nás uvítal Matěj, mezitím dorazily všechny děti a Marwan se mohl ujmout představování. Tentokrát z nás udělal zvířata ze zoo, proměněná ve spolupráci s kouzelníkem v lidi. Toníček Novotný byl proměněná Liška, Terezka zase žížala, která tragicky přišla o svého milého hada, Bob Hochman byl krokodýl, já slon a Honza Hároš vlk. Všichni jsme při představování ukázali špetku z toho, co dětem nabízíme, ale pravé múzování nastalo až po představování. Terezka předvedla základy taneční školy několika žánrů, Toníček ukázal několik pantomimických fíglů, Hároš žongloval, až se kouřilo z míčků i dětských hlav, s Marwanem jsme dali k dobru několik písniček a Paul nás a děti opět uvedl v úžas svými čáry a zázraky. Děti se zapojovaly do všeho spontánně a tak se zpívalo, tančilo, několik dětí se spolu s Terezkou proměnilo v hady a na konec jsme kouzelníkovi pomohli a nechali zmizet tác chlebíčků, které nám, stejně jako kávu, naservíroval Matěj. Ten se navíc pochlubil svými kloboučnickými a čalounickými výtvory. Do klobouku se zamilovala Terezka, které mimochodem náramně slušel. Miniaturní křeslo – ušák by se zas náramně hodilo Paulově loutce čaroděje. S tím, že oba Matejovy výtvory bychom mohli nazítří vydražit, jsme se s dětmi před desátou rozloučili a odešli do ztichlých Senožat, konkrétně do místní restaurace, kde jsme k chlebíčkům přidali výtečné bramboráčky. A pro městské múzáky bylo nebývalou pochoutkou i skoro absolutní ticho, hvězdná obloha nerušená světelným smogem, netopýři, světlušky, ježci a kočky. Kromě ježka žádný živočich skoro posvátné ticho nerušil.

Ráno nám domluvený program trochu zkomplikovaly zakleté dveře, které nás notnou chvíli nechtěly pustit do jídelny, ale pak už všechno klapalo, jak se patří. Po snídani nejdřív Toníček Novotný ve foyer rozbalil svůj pohádkový kufr se spoustou pohádkových bytostí a jeho minimalistické pohádky jako obvykle rozvibrovaly bránice všech přítomných. Úspěch měly všechny, ale největší aplaus sklízel minipitbul Alíček, s nímž se chtěli přetlačovat skoro všichni a malilinkaťoulinkatý chlubivý medvídek.

Do Paulova hudebně dramatického morytátu o hřbitovních hyenách se výrazně zapojila Jiřka coby olupovačka mrtvol, velký Lukáš v roli malé hyeny a „teta“ Soňa jako hyení maminka. Pochvalu by ale zasloužili všichni účastníci, včetně mrtvol.

Honza Hároš pak názorně předvedl většinu toho, co se dá vyvádět s diaboly, aby předal pomyslné žezlo Paulovi, tentokrát v jeho nejvlastnější roli mága. A žasli jsme všichni, včetně četných asistentů z řad dětí. Ještě ve foyer jsme s Marwanem stihli pár písní … a k předčasnému obědu nás dohnal neodkladný odjezd části dětí na jazykový tábor.

Oběd byl výtečný, na což jsme si v Senožatech už zvykli, a ani vegetarián Marwan tentokrát nepřišel zkrátka. Za sebe ovšem dávám segedínu, který jsme měli my přednost před jeho knedly s vejci.

Po jídle a rozloučení s táborníky i s dobrým duchem zdejšího DD tetou Míšou, která je na tábor vezla, jsme se přestěhovali na sluncem zalitou a prohřátou zahradu. Zapomněl však zmínit, že už před obědem začal v prosluněné chodbičce před Matějovým pokojem čarovat svými štětci na dětských tvářích a končetinách Bob. Jestli čaroval úspěšně, můžete posoudit na doprovodné fotodokumentaci.

Na zahradě přišla ke slovu žonglovátka, bubny, woodkopfová prkna, ale také hlavolamy a další hudební nástroje. Podle žongléra Honzy stojí za pochvalu Maruščina zručnost s míčky a Zdeňkův diabolový um. U woodkopfu bych rád vyzdvihl výdrž a talent Lukáše. V Marwanem vedené bubenické dílně jednoznačně vynikal přirozený talent Láďa, ale i teta Iva. Matěj podpořený Lukášem mne přemluvil k hraní dětmi oblíbených písniček, takže jsme sborově zapěli Halelujá, Krylova Anděla, Citrónky a pár dalších. Nejvíc nás ale udivila dvojčata David a Láďa svou brilantní interpretací hitu Cesta od kapely Kryštof a Tomáše Kluse. Jestli se budou v budoucnu věnovat muzice, mohli by mít slibnou budoucnost. Nakonec došlo i na dražbu klobouku. Marwan vesele přihazoval, Terezka trnula, takže aukce dostala správný říz, ale nejpodstatnější bylo, že Matějův výtvor získal vděčnou majitelku a autor byl patřičně oceněn (klobouk uvidíte na Terezce na fotkách u komentáře k výjezdu do Pyšel). Paul si od Matěje koupil i zmíněné čalouněné křeslo pro loutku čaroděje Adalbrechta…a nastal čas loučení.
Bylo bouřlivé a loučili jsme se neradi. Na ostatní múzáky už ale čekali v Pyšelích a já musel přestoupit do auta kapely EXTEMPORE, s níž jsme jeli hrát do Valašského Meziříčí.

Zbývalo jen zvolat: „Ať žijí Senožaty, děti i tety!“
…a doufat, že se sem brzy vrátíme.

Za ostatní múzáky
Karel - principál

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Karel Navrátil, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Toníček Novotný, Jaroslav Krakonoš Bureš