Na výjezd s múzáky dne 5.6. jsem se moc těšil z mnoha důvodů. První spočívá v tom, že už jsem dlouho mezi dětmi nebyl a nějak mi to chybělo. Druhý důvod, že meteorologové hlásili, že bude hezky a teplo, tím se člověk konečně na chvilku dostane ze zimní deprese a lenosti. Další důvody není třeba zde prozradit, neboť část toho si v svém srdci nechám a další napsanou část najdete u mě doma ve skříni v druhé zásuvce po pravé straně, kde mám čisté košile!
Nikdy mě nezajímala otázka, do kterého děcáku se jede, hlavně že se do nějakého jede a tentokrát zněl název města takto - Pyšely. Řekl jsem si, že je to hudební a hezký název, ale z důvodu že neumím česky, nevěděl, zda je správně říci do Pyšelů nebo do Pyšel? Poradil jsem se v autě s kolegy múzáky, i když taky moc česky neumí, ale věděli, že se správně říká do Pyšel!!
Slunce svítilo a ohřívalo krásnou přírodu a konečně jsem v Čechách zažil a věřil, že počasí může být i jinak než zima, sníh a déšť.
Do Pyšel jsme dojeli bez komplikace, a tam je dětský dům postaven přímo u lesa. Vzhledem k tomu že bylo nádherně, tak jsme se rozhodli, že budeme s dětmi mít svůj program venku. Na hřišti jsme se všichni sešli a hned na povel vedoucí múzáckého týmu, šikovné Marie, začala druhá šikovná Lucka, svou hru jednokolka, které se zúčastnily děti Nikola, Vendy, Kaťa, Erika, Paťa, Jarda, Dominika, Iveta, Noemi, Petra, Pepa a Michal. Hra nebyla tak jednoduchá a účastníci měli co dělat, aby si zapamatovali kdo jaký pohyb udělal. Na štěstí hra skončila bez zranění a všichni žili šťastně zdravě a v pohodě.
Na řadu přišel Marwan, který se dětem představil jako mimozemšťan, co pochází z planety, kde žije pouze 10 obyvatel. Potom zazpíval pár arabských písniček. Po Marwanovi převzal slovo Milan a četl svým krásným profesionálním hlasem pohádku. Jak pohádka skončila, všichni chtěli, aby Milan ještě jednu přečetl a tak to bylo. Milanovým vyprávěním se jako vždycky bavili nejen děti ale především dospělí.
Potom se šlo na oběd, který byl rozdělen na dvě větve: svíčkovou dole a sekanou nahoře. Co se týká svičkové to bylo výborné, ale netuším, jak se měli ti sekanoví.
Po obědě připravili Milan se svou belgickou kamarádkou divadélko, ale bohužel nestihli ho zahrát, neboť děti tam ve městě měly ještě ten den po obědě jít na další akci. Tím jsme ukončili svoje umělecké ukázky a zajeli na další dětskou aktivitu do Sázavy.
Atmosféra v Sázavě byla úplně jiná než v Pyšelech. Bylo tam u řeky takové shromáždění dětí s rodinami a soutěžilo se různými hrami, kterým já jako negramotný Arab moc nerozuměl. I když jsme tam vypadali trochu jako cizí, nálada byla moc dobrá, hlavně když k nám přišla ředitelka dětského domu paní Alena, to je fain žena. Po dohodě s ní už jsme věděli kdy, kde a co budeme mít za program pro děti. Ještě než přišel na řadu náše múzácké představení, děti i někteří dospělí žonglovali s Řezym. A ještě než jsme převzali slovo výstoupila Zdenka s kapelou i s taneční sestavou. Potom hlásili, že bude program Múz dětem a ten začal Marwan, který zahrál na arabskou loutnu dvě písničky. Milan a jeho tým už mezitím měli nachystany veškeré potřebné věci pro jejich divadýlko, které zahráli hned po Marwanovi. Bylo to krásné a nejvíc se mi líbilo to, jak se Milanova belgická kamarádka schovala za jakoby oponou divadílka a celé představení řekla jen jedno slovo, které je ANO, jednou francouzsky (ouí) a jednou italsky (si), tak ona přijela z Bruselu jenom kvůli tomu.
Tím skončila kulturní akce Múz v Sázavě, ale neskončila společenská a osobní aktivita spojená s jídlem. Všichni se tam těšili na prasátko, které se peklo před námi, a které bylo cítit až do Strakonic. O mém trápení s jídlem není třeba mluvit. Měl jsem chipsy a jedno pivo.
Musím ještě na závěr pochválit velitele výpravy Múz Marii za hezkou a milou organizaci, kterou jsem tak nečekal.
Děkuje a zdraví
Marwan Al Souleiman