uskutečněné akce

V České Lípě jsme jako doma a také nás tam tak vnímají. Hned po příjezdu vypuklo ptaní po známých, ti, co se vrátili ze Života nanečisto vyprávěli jak se jim daří, další se ptali na Jacquesa a Pedra, pozdravovali Moniku, prostě normální setkání dobrých přátel.

Než přijel Korálkový tým z Jablonexu, Toníček už nahoře představoval svůj kouzelný kufřík, takže úsměvy střídal hlasitý smích a udivené tváře, které údiv ještě vystupňovaly tricích a kouzlech Paula Merilda.

Mezitím ovšem přijel čtyřlístek korálkových misionářů z Jablonce a Jaruška s Petrem dětem řekli, co všechno je s korálky čeká a nemine.

V průběhu návštěvy dorazila zpráva o tom, že k avizovanému příjezdu patronky a matky zakladatelky KORÁLKŮ Míši „DIGI“ Maurerové kvůli haváriím a jiným překážkám na cestě nedojde. Děti už ovšem byly tak zaujaty výrobou šperků, že tu zprávu přijaly klidněji, než by tomu bylo na začátku návštěvy.

Na vlastní korálkování si ovšem děti musely počkat. Při obědě jsme si s nimi povídali, ovšem jen do té doby než nám k jídlu začal hrát a zpívat Vašek s harmonikou. To bylo sice velmi příjemné zpestření, ale hovor by se musel změnit v řev, takže se povídání odsunulo na odpoledne. Po jídle ještě následoval kouzelnický a pantomimický moučník a teprve po něm se děti dočkaly kouzelných děravých kousků skla, které pod vedením milých a přívětivých odbornic začaly proměňovat v krásné šperky. Nutno říct, že např. u náramků se českolipští šperkaři okamžitě dostali ve srovnání s konkurencí z ostatních „děcáků“ na samotnou špičku. A zase se ukázalo, že nejpilnější i nejinvenčnější šperkaři se našli mezi kluky. Michal nás doslova omráčil šarlatovým náhrdelníkem i dalšími skvosty, nijak za ním nezaostal Tonda. Bylo by ovšem nespravedlivé k děvčatům, kdybych jim nepřiznal podobné úspěchy. Skvělých šperků tu prostě vznikla kupa a dá se předpokládat, že všechny šperky z České Lípy najdou na webu brzo nadšené kupce.

Část múzáků přešla na chvíli ulici a zašla na návštěvu k panu řediteli Hellerovi. Na terase u vatikánského koláče jsme domluvili další návštěvy a dozvěděli se pár dalších zajímavostí z života zdejšího DD.

Na hřišti v DD se mezitím rozehrál urputný fotbalový zápas, do něhož se s vervou zapojil Vašek z Piosenek. Dokonce s takovou vervou, že propásl malý koncert, který nám na rozloučenou připravili místní muzikanti. Pochlubili se v něm písněmi, s nimiž vyhráli severočeský Nejmilejší koncert. A my se jejich vítězství vůbec nedivili!

Snad se s některými ze zdejších talentovaných dětí setkáme v létě na našem múzickém táboře a něco nacvičíme společně. Na shledanou v létě.


Šušišíkovi opět na stopě

Intro:
Pozor, pozor!!! Jsem šťastná, že jsem se mohla zúčastnit výjezdu do dětského domova v Horním Slavkově. Je to milé vracet se někam, kde je plno šikovných dětí. Když jsem tam byla před časem poprvé, kromě Šušišíčka s námi jeli i kluci breakaři. Ohromně se celá akce povedla. Tentokrát jsme ale s dětma „korálkovali“ a zas to bylo BINGO. „Hornoslavkovákům“ jde asi úplně všechno!!!

Šušišíček si s námi pohrává:
Teď už ale k jádru pudla! Šušišíček, potvůrka skřítek, se zatoulal a abych řekla (tedy spíš napsala) pravdu, je pořád ještě zatoulaný. Nicméně jsem právě v Horním Slavkově měla pocit, když zrovna děti malovaly a „korálkovaly“, že jsem v jídelně zahlédla jeho duhovou čepičku a zadeček s třetím okem. Když jsme odjížděli a děti nám mávaly a mávaly a my jim taky mávali a pak nám zas mávaly děti, profrčel si Šušišíček kolem našeho múzáckého vozu, pak to trošku zadunělo na střeše auta a po chvíli zas něco žuchlo na zem. Byl to on. Šušišíček. Tedy alespoň podle mě. Posádka auta, hlavně Piosenki, nakonec vlastně všichni se mi smáli, že mám halucinace. Prdlajs! Určitě to byl on. Vždyť ho znám jako vlastní boty. A teď se už fakt dostáváme k jádru pudla: člověk by si řekl, že boty jsou boty. Jenomže někdy je to trošku jinak. Tak třeba… Moje nejoblíbenější boty jsou takový starý červený tenisky… Jednou ráno jsem vstala, umyla se, oblíkla, nasnídala, obula svoje červený tendy a ty na mě zničehonic vyplázly jazyk. Pak mi ožily tkaničky. Myslela jsem si, že jsem blázen. Ale to nebylo všechno. Boty zpívaly, jazyky slintaly, tkaničky tančily, mně oči přecházely… A potom jsem si všimla ještě něčeho zvláštního: moje oblíbené botičky měly na patě očičko, které pomrkávalo stejně legračně jako to Šušišíčkovo na zadku. Už mi to pak bylo všechno jasné: Šušišíček umí měnit podobu!!!

Co z toho plyne:
Vyhlašuji velkou pátračku! Děti z Horního Slavkova, mějte oči otevřené. Možná Šušišíček právě pobíhá po vašich postýlkách. Nebo si hoví v botníku v podobě vašich vlastních botiček. Nebo se změnil v bublifuk. Nebo kdovíco… Všechny děti na světě, mějte fakt oči na šťopkách, třeba někde Šušišíčka zahlédnete. A pokud jo, řekněte mu, že ho mám ráda, že bych s ním chtěla mluvit, zjistit, co se přesně děje, proč se mnou nekamarádí a štráduje si sám po světě… Je mi po tobě smutno, Šušišíčku, víš. A skřítka Šušička má taky v oku vodu.

Tvoje kamarádka Monika

Návštěvníci/účastníci: Piosenki (Vašek, Petra), principál Karel + Dixi, Toníček Novotný, Ivo Procházka, Maruška Zicháčková, Jablonex – Jaruška, Julka, Katka a Petr; Jaroslav Krakonoš Bureš