uskutečněné akce

Nevšedně ve všední den se vydaly Múzy do Speciálního domova mládeže ve Hvozdech. Důvod, vedle obvyklých múzích „povinností“, byl trochu špionážní. Chtěli jsme si prohlédnout potenciální prostor pro realizaci našeho nadstavbového projektu „Život na nečisto“.

Překrásné prostředí ve smíšených lesích nad vltavskými břehy skrývá azyl pro asi 15 mentálně postižených klientů ve věku 15-30 let, kteří se zde během pracovních dnů (víkendy tráví doma) při balení bylinných čajových směsí EPAM snaží proniknout do zásad běžného pracovního procesu. Mimo jiné nabývají i přímé zkušenosti se získáváním peněz, s jejich vlastněním a s nakládáni s nimi. Ti schopnějších pak podstupují podobnou praxi na „nechráněných“ pracovištích v okolních penzionech.

Hlavní změnou naší počáteční sestavy byla absence principála Karla, kterého se pokusil nahradit Petr. Po překvapivém zjištění, že o dramaturgii nikdo z nás zatím nepřemýšlel, jsme udělali zásadní strategické rozhodnutí: začnem osvědčeně bubny Davida a Jacquesa a pak se uvidí.

Přivítala nás zástupkyně ředitele a psycholožka magistra Zurinková, která měla o naší návštěvě a organizaci chatrné informace („prý to děláte zadarmo“) a to byl asi důvod proč nám neumožnila prohlédnout si jednotlivé domky, byť se nám děti po prvních kontaktech chtěly pochlubit svými kresbami a pokoji. Budeme tam tedy muset jet ještě jednou. Na druhé straně si nás paní zástupkyně získala. Nejprve počátečním nasazením v tanci, kdy spolu s našimi múzími tanečnicemi Renatou a Maruškou zvala úspěšně chovance do kola, ale především tím jak pochopila, že pro nás asi její upozornění, které tak dobře známe z jiných ústavů ..“víte, oni se nedokážou déle soustředit..“ bude platit jen zčásti a tak šla po chvíli klidně za jinou činností.

Kouzelník skvěle vybral kouzla. Jako v knize se dalo číst na „dětských“ soustředěných tvářích „..to jsem z toho, řekněme, jelen“, když po vložení tří červených kuliček do klobouku v něm zbyla jen jedna, navíc modrá.

Mezi tím přijel Karel, který jen naskočil do rozjetého odpoledne. Právě se kreslily pod vedením Renaty a Matěje Němečkových obrázky z pohádek s následným hádáním, o kterou pohádku jde. Nemyslím to nijak ve zlém, ale bavili jsme se všichni…

Pak přišla dramatizace písně Mezi horami. Tu trpělivost ( některé hory by stály s nasazením ještě dlouho po doznění posledních akordů, a Janek Jirka padal obětavě již po „výstřelu“ prvních akordů z Karlovy kytary) a radost, bychom si přáli při našich návštěvách častěji.

Čas se nachýlil, ale Karel navrhl ještě Jacquesovo africké zpívání, a to si trochu naběhl. Jacques totiž nenasadil standardní výuku Tambolaka, ale posunul vystoupení víc do rytmu. Mánička, rozjařená djembováním s Petrem a předchozím tancem vyzvala Karla na poskočení při posledních rytmech. On sice jemně odmítl, ale na to nebyl brán mírně korpulentní Máničkou zřetel. Návštěva tak skončila všeobecným tanečním křepčením, jak si ti důslednější z vás mohou prohlédnout ve fotogalerii – stačí jen kliknout...

Všechna jména zdejších klientů jsou vymyšlena (ne ovšem z důvodů konspirativních, ale proto, že se je pisatel nedozvěděl nebo zapomněl)

Návštěvníci/účastníci: Renata a Matěj Němečkovi + Žuli, Maruška Zicháčková, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil, Petr Vopelka; Jaroslav Krakonoš Bureš (řidič a kameraman)