uskutečněné akce

I v neděli třímal principálské žezlo Paul Merild.

Tento výjezd byl pro mne trochu atypický hlavně cestou do Plzně. Karel ze zdravotních důvodů stále nemohl jet a jak paní Steinmasslová, tak Míša Mauerová a skupina Toxique jeli po svých cestách, necestách, ale hlavně jinudy a jinými auty. Nemohli jsme tedy po cestě uspořádat „brífing“ a poradit se o tom, jak co bude.

Z Prahy jsme tedy vyrazili jen tři. Já, žonglér Řezy a Krakonoš. Po cestě jsme ještě přibrali klauna Bilba. Když jsme dorazili k dětem, tak už se jim věnovala paní Milena Steinmasslová, která jim poutavě vyprávěla o herectví. Měli jsme tedy možnost se náležitě připravit a udělat „ochutnávku“, čili ukázky všeho co dětem vezeme. Bilbo rozesmával děti svojí hrou, nehrou na housle, můj kouzelný šátek skákal na stole, Řezyho poslouchala vzorně diabola. Paní Milena ještě přiblížila dětem před obědem řeč těla a jak je důležité s tělem pracovat v komunikaci. Mezi tím vším už přijela skupina Toxique a nachystala se ve vedlejší místnosti.

Po jídle tedy začal koncert Toxique včetně několika písní s dětmi a výborného rapu a „bítboxu“ místních borců, který toxíci zakomponovali do svých písniček. Klára děti rozpohybovala hravě a snadně, takže hala pulzovala rytmem, až se stěny třásly. Zvládli jsme ještě několik kouzel a už jsme se vrhli ven do slunce žáru věnovat dílnám všeho druhu. Bilbo učil klauniádu, já vysvětloval kouzla s gumičkami a pravidla Wootkopfu, Řezy vedl děti v žonglování. To už se k nám přidala i Míša Mauerová která si s dětmi povídala a dokonce jsem si všiml, že učila děti kouzlo s kamínkem, které jsem sám neznal. Náš řidič Krakonoš samozřejmě fotil a pomáhal Toxikům s aparaturou. Při odjezdu ze z Plzně jsme míjeli místní pivovar, ale rozhodli jsme se, že dnes už jsme dojmů plní a na exkurzi nepůjdeme. Takže jsme se do Prahy vrátili ve zdraví :-)

Paul Merild



A ještě pár slov múzího novice klauna Bilba:

Na podobná setkání jezdím rád. Kupříkladu jednou v Č. Budějovicích jsem hrál pro normální školní děti a pak dvakrát pro opuštěné a zrakově postižené. Nejhůř zvladatelné byly ty normální. Možná proto, že si už neváží přicházející energie a berou vše jen jako konzumenti. Naopak kluci a holky z Plzně byli lační po lidském setkání, lidském kontaktu, lásce, pohlazení... ...to se pak hraje! - nádherně! Stejně jako v Rusku nebo Itálii, kde jsou diváci ochotní nosit herce a zpěváky, do kterých se právě zamilovali, na ramenou! Dítka v Plzni byli překvapivě veselé a ve tvářích neměli ani stopu vnitřního smutku. Byli natěšené a od začátku se spontánně bavili. Nedávno jsem hrál ve škole v Pezinku a tam mě přímo svlékali z kůže, nešlo zahrát žádný detail... Šli se mnou, ale já musel vše hrnout kupředu a krotit jejich energii ještě větší energií...stačil jen malý impuls a oni už ryčely...tady byly reakce stejně spontánní, ale navíc se daly hrát i detaily...má energie vybudila jejich a společně jsme se radovali...Energie se potkaly, sloučily - nešly proti sobě. Na závěr rozdávám pohlednice s plakátkem Klauna Bilba se slovy "Pošlete to babičce, dědovi..." a jedno děvče radostně, ale zároveň s trpkostí "JO, jo babičce...pošli to babičce, to je dobrý...pošli to babičce..." a mě dochází, že je to jinak. Kde je rodina? Kde je máma, táta, babička...té skvělé holky? Krásně rezatých dvojčat s pihami po celém těle? Zářivě rozčepýřeného Tomáše, který mi dělal asistenta?...Kde jsou ksakru všichni?...Později nás rozdělili a odvedli do svých bytečků. Byly tu čtyři skupiny a mě si vybrala maličká černovláska :"Šašku ty půjdeš k nám! Já uvařila polévku a tety bramborovou kaši se sekanou!" Sedíme u stolu, oni nás obsluhují. Přejeme si dobrou chuť a alespoň na malý čas utváříme nesourodou rodinku. Jakou mají radost! Pak nás provází obydlím... "Tady je postel prázdná, ona je na útěku...My chodíme i nakupovat, pomáháme s vařením...Tety říkají, že se musíme naučit samostatnosti, abychom všechno věděli, než půjdeme ven..."
Po koncertu kapely Toxique jdeme ven a tam vše vyvrcholí! Děti se učí kouzlům, žongláži a se mnou dovádí. Jako klaun jsem jim nejblíž a tak se společně koulíme po trávníku, metáme akrobatické řady, jak oni jsou úžasně gumový!, bez kostí jak "Kaučuková Lulu" - ale oni chtějí víc a víc tak je přenáším do salt vzad, salt stranou...a oni se ochotně mění v létající předměty...a prosí o další a další a další let...To je kosmodrom!... Pak se ještě mění v basu a já je skrz jejich nožku ladím a už pochodujeme, oni hlavou dolu na mých nohách a já na ně vyhrával a oni se slastně smějí a smějí...pak nasedneme do Mercedesu s malůvkou vlasaté Múzy a oni dlouho mávají a slunce září vysoko, vysoko...prý si to budou večer znovu pouštět na videu během finále hokejového MS /snad si to propojí s naším úspěšných titulem Mistrů světa a oči se opět rozzáří/...bylo to fajn a v uších stále zní
"JO, jo babičce...pošli to babičce, to je dobrý...pošli to babičce..."

Bilbo

Návštěvníci/účastníci: Bilbo Reidinger, Míša Maurerová, Milena Steinmasslová, TOXIQUE (Klára, Roman, Patrick, Honza, Viliam), Paul Merild, Tomáš Řezy Řezáč a Jarda KRAKONOŠ Bureš