Do Ledců jsme jeli po delší době hned po slastně únavné návštěvě Pyšel a z poloviny v sestavě notně nachlazené. S námi jel jeden skoro novic (Bob Hochman) a jedna úplná novicka, Slovenka Monika Moravčíková.
Příjezd do Ledců nás překvapil jen mírně. Fasáda trojdomí DD je stále stejně oprýskaná, jen prostor kolem „děcáku“ je upravenější a fotbalové hřiště i okolní lesopark na pohled pohostinnější.
Co nás veterány (co jsme tu už byli vícekrát) opravdu překvapilo, byly změny atmosféry uvnitř! Vše je nově vymalováno, učebny i pokoje dětí mají veselé barvy, ale nijak unifikované, spíš podle chutě a názorů samotných obyvatel.
Změněná atmosféra poznamenala pozitivně i vše, co jsme v neděli s dětmi sdíleli.
Nejdřív jsme s pomocí místních přenesli aparaturu do tělocvičny a pak začali „produkci“ v jídelně. Start opět ve znamení bubnů, byť tentokrát jen s duem Marwan a Karel. Děti postupně přicházely a několik místních bubeníků se k nám vnímavě a citlivě připojilo.
Protože jsme měli v živé paměti včerejší vystoupení Ivana Trojana coby vypravěče afrických pohádek, pokusili jsme se ho postupně nahradit. Karel přečetl pohádku o snědených maminkách Zajíce a Hyeny, Paul přidal tu o slonu, zajíci a hyeně a Marwan lehce zaimprovizoval pohádku o lvu přelstěném zajícem. Mezi pohádkami jsme nabídli hru na hada (Bob tentokrát jako hada nalíčil Alici a had „tančil“ na zvuk Marwanovy flétny), kouzla z dílny Paula Merilda a žonglérskou ochutnávku umění Adamova. Naše představování nečekaně přerušil těsně po jedenácté povel k obědu. Nakonec to ale nebyl zásadní problém, po chutném obědě a přestávce nutné na střídání obědvajících v jídelně vše pokračovalo skvěle a spontánně.
Mezitím nás ale pan ředitel (mimochodem po celou naši návštěvu velmi vstřícný a usměvavě ochotný) pyšně provedl prostorami DD a školy. Už zmíněná proměna od minulé návštěvy je skutečně převratná. A stejně velkolepé jsou i plány na začlenění DD a jeho sportovišť do života obce a širokého okolí. Zmíním jen jeden prvek – na internet do školy chodí místní důchodci. To je příklad, který by určitě stál za následování i v dalších DD.
Ale vraťme se k nedělnímu múzování s dětmi. Během pauzy se Emil naučil od Davida žonglovat s třemi míčky a předvedl nám to, ještě než nastalo hlasování o pohádce určené k dramatizaci. Pak Toníček sehrál příběh o mytí nádobí, marťanovi, malilinkaťoulinkatém medvídkovi Karkovi a jeho bratrovi Bedřichovi, takže důkladně roztřásl bránice všech přítomných. Nelehkou roli měla novicka Monika, která měla představování múzáckých aktivit ukončit. Její etudu na sochaře povýšil na svrchované umění Marwan. Ten jí dělal tvárný sochařský materiál tak skvěle, že spolu, naprosto improvizovaně, předvedli číslo hodné kamery. Když došlo na sousoší, doplnila Marwana skvělá múzačka Baruška, ale to už byly v rolích sochařů děti. A ty (Ferda a Emil, Veronika a Maruška, Kevin a Marek) pak s nadšením a invencí vytvářely další a další sochy. Dokonce tak zaujatě, že je musel principál zabrzdit, abychom se ještě dostali do tělocvičny.
Tam se dostal ke slovu Fénix, který zahrál Johanku, Labutě, Mezihorky a předal štafetu Adamovi. Ten nás opět překvapil kreací lehce klaunskou, v níž spojil vrcholné žonglérské kousky s divadelními prvky. S dětským i dospělým publikem si hrál jako dokonalý jevištní mistr.
Pak došlo na divadlo. Pohádku o lvu a zajíci režírovala Monika a četl opět Marwan, Ten dal příležitost jednotlivým hercům, aby své texty četli sami. Trochu to sice zpomalilo spád hry, ale také přineslo roztomilé a vtipné momenty. Nakonec byli všichni nejen skvěle namalování Bobem, ale také velmi aktivní jako herci a ve finále spokojení s reakcemi publika.
Místní herci (slůně - Ivan, zajíc – Josef, zebra – Maruška, lev –Tomáš) byli doplněni múzáky ( Bob - žirafa, Paul – pakůň, Bára - antilopa, had – Alice) a zbrusu nový ansámbl dělal co mohl.
Skvělí byli herci i při pantomimické kreaci na strašlivou Paulovu píseň o okradači mrtvol a hyenách, které ho sežraly. (vrata – Josef, zloděj - Emil, maminka hyena tety Alena, malá hyena Maruška, mrtvoly – ostatní děti).
V jídelně pak došlo na další kouzlení (asistenti kouzelníka - Jarmila, Kevin, Marek, Tomáš, Ferda) a pár drobných pantomimických etud Toníčka Novotného. Zároveň maloval Bob na tváře a paže zájemců jak o život. Čas ale kvapil, i únava nám sedala na záda, takže jsem musel zavelet k odjezdu, Loučení bylo dlouhé, málem jsme si odvezli mimo dárků i nějaké černé pasažéry, ale nakonec jsme vyrazili zpět do Prahy. Doufáme, že nám příště stihnou děti předvést něco ze svého umění. Tentokrát k tomu nějak nedošlo.
Bylo to tu ale krásné a už teď se těšíme na shledanou!
Principál Múz Karel
A ještě pár slov novicky Moniky:
S Karlem Navrátilem som sa poznala pred pár týždňami a hneď mi aj ponúkol možnosť spolupracovať so združením Múzy deťom. A tak sa stalo, že v nedeľu 15.3. ráno som dorazila na miesto určenia, odkiaľ sme mali vyraziť na cestu do jedného z detských domovov. I keď málom som skoro ani z Prahy nevyrazila. Na mieste sa zistilo, že nás je o jedného naviac, k pomeru sedadiel v aute. Nakoniec sme však v síce stiesnenom, ale plnom počte vycestovali. Celú cestu som bola docela nervózna, vôbec som si totiž nevedela predstaviť ako bude ten deň prebiehať a či hry, ktoré som mala pre deti pripravené budú použiteľné.
Budova detského domova ma príjemne prekvapila. Všade to hýrilo farbami a triedy boli vyzdobené výtvarnými prácami detí. I počet detí v domove bol prijateľný cca. 40 a bolo vidieť, že sa všetci navzájom veľmi dobre poznajú. Okolo 10 hodiny začal samotný program Múzy deťom. S otvorenou pusou som sledovala spolu s deťmi klauna a jeho akrobatické kúsky, kúzelníka, živého hada, ktorý tancuje podľa hudby z píšťalky, živé predstavenie mima, ktorý nám predstavil najmalinkaťulinkatejších kamarátov. Medzi jednotlivými výstupmi majstrov sa čítali africké rozprávky o zvieratkách a deti si mali vybrať jednu, ktorú neskôr zdramatizujú. Potom prišiel obed a tak za ďalšiu hodinku sa pokračovalo. Opäť na mňa prišla nervozita. Potom všetkom, čo deti videli, ich nezaujmem ani keby som priletela na lietajúcom koberci. Na moje veľké prekvapenie hra na sochárov, kedy jedno z detí je sochár a druhé mu svojim telom robí živý materiál zafungovalo. Hoci sochy aj sochári boli stále tie isté deti, mali výborné nápady. Videli sme tak ,,vytesaných,, hudobníkov, sumo bojovníka, tanečníka, žobráka,... Potom sme sa všetci presunuli do telocvične, kde deťom ďalší členovia Múz zahrali a baby zaspievali pár pesničiek. Došlo aj na africké rozprávky. Deti si vybrali o zajacovi a levovi. Mala som ju spolu s deťmi zahrať, ale na prípravu nebol čas, tak sa nám dramatizácia posunula skôr do opakovania čítaného textu. Aj pri tom však došlo k vtipným situáciám, tak snáď to k pobaveniu aspoň troška bolo.
A to už boli skoro 4 po obede a začalo sa baliť. Každý sme ešte dostali veľkonočné vajíčko a vyrazili naspäť do Prahy.
Pre mňa bola táto nedeľa veľmi inšpirujúca, zoznámila som sa so zaujímavými ľuďmi a poznala super tvorivé decká, som rada, že som sa nakoniec to toho auta vošla.
Kromě fotografií na našich stránkách naleznete další na těchto adresách:
Ivoš Procházka:
1. část ... www.hvar.komerce.cz
2. část ... www.hvar.komerce.cz
Návštěvníci/účastníci: Monika Moravčíková, Alice Kodýtková, Bára Prokopová, Adam Jarchovský, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný, Ivoš Procházka, Marwan Al Solaiman