Po krátké vyhlídkové jízdě z Dlažkovic jsme dojeli do Žatce. Omylem ovšem ke staré budově dětského domova. Nebylo to ovšem nic katastrofálního, neb je od nové budovy vzdálen tak 800 metrů. U brány na nás již čekali kluci. Vynosili jsme vše do jídelny a hned přizvali děti ke společnému karaočení. Pro rozehřátí jsme vybrali Severní vítr a Holky z naší školky. S Monikou jsem si pěkně zazpívala, ale děti se moc nechytly. Nástrojů se tedy chopili Piosenki a děti trošku rozehřály před venkovním ohnivým žonglováním v podání Renči za zvuku bubnů. Pak jsme již byli jednou z tet ubytováni a část výpravy se odebrala zpět do Prahy.
Ráno jsme zahájili rytmickou rozcvičkou, rozezněním nosu a uvedením dětí „ do pohody“ (jak danou činnost nazvala Monika). Piosenki zahrály pár písní do té pohody, která nastlala a to už zpívali téměř všichni. Kdo by neznal Holubí dům, Tři čuníky či Mašinku.
Kouzelník vystřídal mnoho asistentů a tradičně uvedl malé i velké diváky do úžasu. Dokonce se nechal Romeem spoutat, což vydrželo asi devět vteřin a kouzelník byl opět volný. A tolik práce to dalo!!
Před představením Korálků jsme si zatančili lambádu, zapívali píseň z Titaniku a k bubnování nám zatančili Vojta s Denisem.....a jak...
Co vše se dá vyrábět z korálků nám ukázalo trio z Jablonexu a navnadilo tak všechny na činnost, která ovšem přišla na řadu až po vynikajícím obědě, před kterým dorazila i patronka Korálků Míša Maurerová. Tentokrát jsme obědvali separé v jednom z nových bytů. Teta nám prozradila, že nám jej nachystal Tomáš, za což děkujeme. Dal jsi zabrat našim chuťovým pohárkům. Míša „Digi“ si vyzkoušela i roli uklízečky, když likvidovala vodní stopy po své fence Fanče.
Po obědě jsme se sešli v jídelně, která se změnila na uměleckou dílnu. K talířům jsme se sotva všichni vešli, kolik nás bylo. Po hodinové práci došlo na hodnocení. Opět k překvapení nás všech uspěli píše kluci a překvapili nás svou kreativitou a citem pro barvy a tvary. Vráťa, Honza, Dan, Romeo, Radim, Jirka, ale i Verča, Jana, Martina, Bětka, Ivanka a Sandra. Ti všichni byli Míšou Murerkou chválení a nestačili se divit, na kolik peněz byla jejich práce oceněna.
Za doprovodu kytary a na ni hrající tety nám pak všichni zazpívali jejich hymnu. Společně s námi pak opět Duj duj. Pak nás navštívil Šušišiček. Tedy, viděli jsme ho jen zdálky na balkóně, ale i tak nás inspiroval k jeho malování.
A opět nastalo loučení. Byť v Žatci byla nálada na nižším stupni než v Dlažkovicích, líbilo se nám tam a těšíme se opět na viděnou.
Žatecká báseň skřítka Šušišíčka
Milé děti z Žatce,
ani věřit se mi nechce,
s jakou lehkostí jste navlékaly korálky
pro sebe, tety, kamarády a kamarádky.
Jen tak dál, jen tak dál,
drží vám palce Šušišíček, nefalšovaný skřítkovský král.
P.S.: Milé děti, skřítek Šušišíček pro vás tuhle krátkou básničku napsal ještě po cestě z Žatce do Prahy. Slíbila jsem mu, že ji přepíšu ze skřítkovského jazyka do češtiny. A já tedy rozhodně slovo držím… Co na ni říkáte? Je krátká, ale zato jen a jen pro vás.
Monika (kámoška Šušišíčka)
Návštěvníci/účastníci: Piosenki (Vašek, Petra, David + Kety), Renata Němečková, Paul Merild, Jaroslav Krakonoš Bureš, Monika Zaťková + Šušišíček a Marie Zicháčková + Jablonecké trio a Míša „Digi“ Maurerová + Fanča