Po delší době jsme zase měli premiéru. Navštívili jsme Dětský domov se školou kde jsme ještě nikdy nebyli a kde nás překvapili především tím co děti umí. Nevím sice jestli je „děti“ správné slovo. V Býchorech jsou mladí lidé ve věku cca 14 až 16 let. Někteří z nich byly sice zrovna pryč, ale i tak jsme jich tam zastihli asi patnáct.
Když jsme začali vybalovat aparaturu a připravovat rekvizity, mysleli jsme, že nám přijdou pomoct, ale nikdo nikde. Na chodbách prázdno a pusto. Už jsme si skoro říkali, že snad ani nikoho nezajímá s čím jsme přijeli.
Teprve když začali hrát Bengas, tak se místní obyvatelé přišli podívat, co se to vlastně děje. Náhradní principál František Kostlán je uvítal, Dana Vacková s nimi zkusila několik hereckých etud, pak přišli na řadu jazykolamy a Františkova jazykolamová píseň a ještě jsme stihli před obědem i pár kouzel.
Protože jsme tu byli poprvé tak jsme se po obědě trochu nechali provést po budově, abychom viděli jak se jim tu žije. Pokoje mají hezké, ale mě nejvíc překvapilo vybavení dílen. Kompletní nahrávací studio i s akustickým obložením místnosti a hudebními nástroji (Bengas, to nevydrželi a hned si tam zkusili zabubnovat), posilovna a dokonce keramická dílna s hrnčířským kruhem.
Děti nám předvedly několik krátkých pantomimických scének, projevily herecký talent pod vedením Dany Vackové, hrály fotbal lépe než my a určitě by nás dostaly i hudbou, kdyby jejich místní kapela zrovna někde nekoncertovala. Umí tam zkrátka leccos a tak snad jen ty mé zázraky byli pro ně něco nového. Už teď se těším na naši příští návštěvu a doufám, že nás překvapí zas něčím novým.
Váš kouzelník Paul Merild těsně po 323-tích narozeninách
Návštěvníci/účastníci: František Kostlán, BENGAS (Miguel, Radek, Petr, Ferry), Paul Merild, Dana Vacková; Jarda Krakonoš Bureš