Po půlroční odmlce jsme se opět, již počtvrté, vypravili do dětského domova v Solenicích. Přestože jsme vyjeli časně ráno, na místo jsme dorazili až před jedenáctou. Důvodů bylo několik. Vyzvedávali jsme Dášu Voňkovou v Pyšelích, bloudili okreskami… až se z toho bloudění udělalo novicce Páje nevolno, které vynutilo neplánovanou zastávku v překrásné krajině Příbramska.
Hned po příjezdu se naladily kytary, sluchy, hlasivky...vyzkoušelo se osvědčené „Mezi horami“, naučili jsme se nový kruhový tanec na židovskou svatební píseň Hava-nagila a pak už jsme se rozmístili po zahradě. Učili jsme se s dětmi navzájem nové „kousky“ při hře na kytaru a flétnu, cvičili Dixinku v aportování a plavání (i pod vodou), seznamovali se s čerstvě přibyvšími sourozenci Verčou a Denisem. Denis, kterého se sestrou našli na nádraží a choval se stejně jako jeho sestra spíš jako malé vystrašené zvířátko, k němuž tety nemohly najít klíč se projevil jako velice talentovaný a vytrvalý hudebník při hře na buzuki. Klíčem se tedy pravděpodobně stala hudba.
Slunce pražilo, takže jsme mlsně obdivovali překrásný bazén, ale choutky na smočení zahnalo volání k obědu. Vystřídali jsme se u stolů na dvoře a protože se nám podařilo tety i děti, zahrály nám pohádku O zlaté rybce přesto, že jim původní zlatá rybka chyběla. Její alternace se výtečně zhostila Ilona a tak jsme si představení užili v plné parádě.
Sotva děti usedly na židle, kytary a mikrofonu se chopila Dáša a její velmi impozantní, hudební, rytmické, ale i pohybové vystoupení v dobrém smyslu slova šokovalo všechny poslouchače. V jejím projevu jsme mohli slyšet ptačí zpěv, vítr, bouřku, déšť, sluneční svit i paprsky.
Po chvíli se k Dáše hrající na kytaru dvěma smyčci připojil Petr a svým uhrančivě hravým vystoupením vyvolal zástavu dechu, slzičky i salvy smíchu a jako krysař pak nalákal všechny k bazénu. Na chvilku jsem si odskočila a když jsem se vrátila plaval již ve svých sametových šatech ve vodě všem předváděl, co vše se v bazénu dá dělat….hrát pod vodou na trubku či mluvit přes tyč pod vodou.
Pak už se plavalo a dovádělo ve vodě, saunilo s Dášou, obě múzické novicky hrály s děvčaty dvojhlasy na flétničky a perkuse, zpívaly lidové písně a hrály na honěnou, v jídelně se kouzlilo, venku probíhala ochutnávka ovocného a šopského salátu, které nám připravili dva z kluků, také se povídalo o životě v domově i mimo něj.
Trochu nás zarazilo, když jsme od starších jedinců slyšeli, že jejich účast na Múzování byla povinná, o to příjemnější bylo, že se nakonec bavili i oni a loučili se s námi se slovy díků a přáním brzkého setkání. Možná na to měla vliv i Dáša, která se beze slov (zejména s chlapci) rozloučila ukázkou bojového umění Tai-chi, nastoupila do auta a odjeli jsme, hledíc na užaslé obličeje všech.
Těšíme se na další návštěvu, přejeme méně omezené vycházky a děkujeme za velice příjemně strávený slunečný den.
Návštěvníci/účastníci: Dáša Andrtová-Voňková, František Kostlán, Paul Merild , Karel Navrátil + Dixi, Petr Nikl, novicky z 3.ročníku DAMU Pavla a Martina, Marie Zicháčková; Jaroslav Krakonoš Bureš