uskutečněné akce

Do Horního Slavkova jsme vyrazili teprve potřetí a navíc skoro po pěti letech, takže jsme byli připraveni na velkou proměnu. Tu nám hlásil už po telefonu pan vedoucí vychovatel oznamující, že dětský domov v podobě, kterou jsme znali, už neexistuje a děti, už v podstatně menším počtu, jsou přestěhovány do bytů mezi ostatní „normální“ nájemníky. I kvůli tomu jsme setkání s dětmi uskutečnili netradičně v restauraci „U Píchala“ v hornoslavkovském sídlišti Kounice. Také nešlo o standardní múzickou návštěvu, ale spíš o společně strávené rozjásané odpoledne.

Na místo jsme dorazili přes několikanásobné bloudění včas a milé přivítání nás okamžitě zbavilo únavy i mírného rozladění z cesty. Rozdychtěné děti byly ve většině spíš z prvního stupně základní školy, ale co do hudebního a tanečního talentu byly vyspělé ažaž.

Společné řádění načal Marwan spolu se mnou bubnováním, při němž jsme postupně půjčovali bubny dětem a žasli nad tím, že mezi nimi nebyl nikdo, kdo by vypadl z rytmu a nezvládl bezchybně aspoň základní rytmické úkony. Marwan pak pokračoval v představování mystifikačním povídáním o svém 14letém pobytu v komíně, kam mu nosila jídlo jeho babička zmije, o tom jak se později v Africe naučil od jednoho čaroděje proměňovat zvířata v lidi a proměněné je přivedl jako múzáky do Slavkova. Já byl například představen jako někdejší slon, Bob jako krokodýl, náš host Luděk jako tygr, Ľuba byla dříve želvou a Paul liškou. Já ještě poradil dětem, aby poprosily na konci Marwana o proměnu Dixi v člověka. Po představování, které děti navnadilo a vychovatelky trochu šokovalo, už se vše rozeběhlo v tradičním múzím duchu: Paul uvedl děti i dospělé v úžas několika neuvěřitelnými kouzly, Bob je začal proměňovat v pohádkové bytosti pomocí barev a štětců, s velkým nadšením jsme si opakovaně zazpívali a zdramatizovali hororovou píseň Mezi horami, já přečetl lehce kanibalskou africkou pohádku o hyeně a zajíci, Paul jí ještě trumfnul dramatizací morytátu o olupovači mrtvol a hyenách, kde si děti s gustem zahrály jak mrtvoly, tak hyeny, lupiče i vrzající dveře a nadšené byly i z toho, že se mohou válet po zemi, za což je „tety“ neokřikují. Nadšení se ještě zvětšilo při další várce Paulových kouzel, do něhož se řada dětí aktivně zapojovala.

Když jsme vyzvali děti, aby nám také něco předvedly, nenastaly rozpaky jako většinou, ale vyskočila čtveřice dětí, která nám předvedla co to je nadšený zpěv. Marwan je představil jako právě založenou hudební skupinu Ředkvička a z nás se stali zakládající členové fanklubu této skupiny. Adrian, Klára, Laura a Melissa mají nejen hudebně znějící jména, ale také hezké hlásky, čistou intonaci, rytmické cítěné i taneční vlohy. Ostatně to můžete posoudit na krátkém videu. Děti ještě skvěle zatančily a Marwan ještě přidal několik arabských písniček, při nich se tleskalo a tančilo. Jak čas ukrajoval naší návštěvu, stále více se ozývalo volání dětí po proměně Dixiny v člověka. Tomu Marwan unikl výmluvou, že by už nebyl čas ji vrátit zpět do psí kůže a jako člověk by se nám do auta nevešla.

Čas se opravdu nachýlil, ale ještě jsme před odjezdem stačili dětem předvést základy woodkopfu a zaslouženě obdivovat zejména Adriana a Maria, kteří jakoby se s prkny na hlavě narodili. Talent pro tento sport, posilující smysl pro rovnováhu a schopnost soustředění, ovšem projevila i řada dalších dětí. I Dixina si přišla pře odjezdem na své při přetahované o klacek s několika z dětí, ale už byl čas na loučení.

Od vychovatelek jsem se ještě před máváním a troubením na rozloučenou dozvěděl, že přestěhování z velké budovy dětského domova do bytů vnímají jako velké plus, protože obyvatelé domů, v nichž děti bydlí, se po čase přestali na děti dívat skrz prsty a děti se přirozeně integrují mezi ostatní. Samozřejmě to má kladný vliv i na jejich sebevědomí, a pokud jsme mohli soudit z této krátké návštěvy, dětem to náramně svědčí. Doufám spolu s ostatními múzáky, že se dětem bude dařit pořád tak dobře jako v neděli s námi a že budou zdárně pokračovat i v rozvíjení svého talentu, kterého jim bylo naděleno požehnaně.

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Marwan al Solaiman, Jarda Krakonoš Bureš