uskutečněné akce

Poprvé jsme zavítali do Semil, a přesto jsme přijeli k dobrým známým.

Děti a vychovatelé nás totiž znali jak ze závodů dračích lodí, tak ze života nanečisto, kam někteří z nich jezdili a jiní se na ŽNN chystají.

15 děti nám umožnilo vytvořit komorní atmosféru, ale nejpodstatnější nebyl jejich počet. Zdejší děti totiž jsou neuvěřitelně vnímavé, pěvecky talentované a od prvního okamžiku se stali našimi plnohodnotnými partnery. Ukázalo se to hned při první africké písničce. Tu se naučili všichni rekordně rychle, skoro jakoby si ji jen zopakovali. Ale my tu byli opravdu poprvé! Totéž následovalo při dalších činnostech, ať šlo o žonglování, dramatizaci obligátních „Mezihorek“, vnímavý poslech písniček Jakuba Nohy a Bubáka, nebo poslech hodně netradiční pohádky „Pohodovka“ od Petra Nikla v podání Ljuby Krbové. Prostě - vesměs jsme byli překvapeni velmi příjemně. Samozřejmě to platilo i směrem k „tetě“ a „strejdovi“, kteří s námi a s dětmi obecné múzování sdíleli.

Skvělý byl i oběd, při němž jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí od dětí i jejich vychovatelů. Jen jsem musel dávat bedlivý pozor, aby nebyla dětmi permanentně hlazená, mazlená a rozmazlovaná Dixina až překrmena pečeným kuřetem.

Budova, v níž jsou dvě „rodinky“, nebo oficiálněji - výchovné skupiny, je slušně upravená vila, byť rekonstrukce nevyřešila ideálně minikuchyňky a ani další prostory nejsou pro chod „rodin“ disponované optimálně. V těch podmínkách, které tu jsou ovšem zjevně s dětmi a pro děti dělají maximum. Svědčí o tom vnímavost dětí, nehraná slušnost i zjevně dobré vztahy mezi nimi. Překvapilo nás i chování větších kluků. Jinde je často musíme do spolupráce vtahovat a je na nich dost znát pubertální klackovitost. Tady se zapojovali do všeho dění skoro spontánně a i když nebyli vzorem aktivity, ani se nevyhnuli určitým rozpakům, působili mile a vstřícně. Jen nás trochu překvapilo, že na ukázky bojového umění v podání Ljuby Krbové byly zvědavější dívky než mladí pánové. Ljuba tuhle lekci využila ke konstatování, že bojová umění slouží k sebepoznání a sebezdokonalování a žádný bojovník hodný toho jména nevyužívá své umění jinak, než na obranu slabších před nebezpečím. Ani pro vlastní obranu by neměl prvky osvojené při studiu zneužít.

Ale vraťme se zpět k dětem. Při dramatizaci „Mezi horami“ se jako velmi talentovaní herci osvědčili Káťa a Patricie jako přesvědčivé hory, Eliška coby hudebně povívající lipka,

Patrik se skvěle zhostil role jelena, Karolinka obstála jako myslivec na posedu, Míša byl velmi přesvědčivým Jankem, Simona ztvárnila srdcervoucím způsobem truchlící Aničku a Radek se vždy ve vhodné chvíli stal důstojným křížem. To platí jak o Pedrem režírované generálce v „pracovně, tak o premiéře, který se odehrála ke konci naší návštěvy v jídelně. Tam jsme také zopakovali Jacquesem a Pedrem nacvičenou píseň Tambolaka namokili a děti spolu s múzáky při ní vytvořili kvalitní, s velkým elánem zpívající sbor.

Za zmínku stojí i výkon Adama, který přijel oslaben ještě přetrvávajícím nachlazením, ale děti ho tak inspirovali, že předváděl téměř neuvěřitelné kousky. Dětmi byli inspirováni i Jakub s Bubákem, ale pro nás návštěvníky byl vrcholem kankán, který nám předvedla místní děvčata

Klára, Adéla, Kateřina, Eliška a Alena doplněná plnohodnotně tetou Ivetou. Jejich výkon byl na profesionální úrovni, tančily s vervou a nadšením a jejich kostýmy skvělý dojem ještě umocňovaly. Za tenhle zážitek moc děkujeme, stejně jako za celý den s Vámi strávený.

A kromě dětí a tety Ivety patří dik i „strejdovi“ Tomášovi, na němž, stejně jako na tetě Ivetě bylo znát, že má děti opravdu rád a že je to vzájemné.

Těšíme se na shledanou!

Principál Múz Karel

Návštěvníci/účastníci: Ljuba Krbová, Pedro Mocaxi, Jacques Moliba, Adam Jarchovský, Jakub Noha, Petr Bubák, Karel Navrátil + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš