uskutečněné akce

Tentokrát v početnější sestavě jsme se vypravili na dvoudenní zájezd po krajích českých. A když říkám zájezd, pak vím, o čem mluvím, neb jsme všichni byli fascinovaní přírodou, jež se nám zračila cestou, byť jen skrze sklo našeho Múzáckého vozu. Kouzelné bylo i počasí, neb při cestě do Dlažkovic jsme projížděli deštěm a sněhovou kalamitou, která později nebyla nikde patrná.....všude se to jen zelenalo, slunce svítilo a my všichni jsme byli v dobré náladě.

Ale teď už k návštěvám samotným. Jelikož jsme měli dost času a mohli si vše připravit, než za námi přišly děti do společenské místnosti, entré bylo vskutku velkolepé. Pár písní na úvod (včetně již osvědčeného Duj, duj v podání Piosenek) a strhla se několikahodinová smršť. Před obědem byl čas jen na představení „ingrediencí“ múzackého „zlepšovače nálad“. A že toho nebylo málo se můžete přesvědčit sami.

Kouzelník a jeho nevyčerpatelná studna skutků možných i nemožných, jež se odehrávaly před zraky nás všech. Jako první se v roli asistentky ocitla Simona, která ani netušila, jakou moc její soustředění má. Šátek ji poslouchal na slovo a tancoval, jak ona pískala. Byla rozhodně šikovnější nežli vychovatelka, jejímž úkolem bylo jen uhlídat uzel na provaze, což se jí nepodařilo. Také Šarlota ať míchala jak míchala, kouzelníkovi se srdcovou dámou neutekla. Vždy odhalil, kde se nachází. Ale on už takový holt je.

Karaoke. Poprvé na výjezdu s Múzama a tak úspěšné. První dobrovolnicí byla Nikola, která nám s podkladem zazpívala hned dvě písně, a to ústřední melodii z Toma a Jerryho a Už mi nevolej od skupiny Holki. Simona jí následovala s Holubím domem, který s ní už zpíval celý sál.

Na vytrávení trochu pohybu před obědem. Nejprve však malá ukázka od Renči. Kluci nemohli uvěřit svým očím, co všechno se dá s diabolem, flowerstickem, míčky a kužely dělat. A ti, kteří přizvukovali, že je to snadné před Renčou smekli, když měli tu možnost si vše sami vyzkoušet.

Jelikož je v Dlažkovicích kolem 60ti dětí, obědvalo se na dvě etapy a já bych ráda poděkovala všem mým spoluobědvajícím za příjemné spolustolování.

Po obědě následovalo pár písní na přání nás všech. Mezihorkovalo se, Není nutnovalo se, Červeno řekovalo se, Panenkovalo se, Když jsem šel z hradišťovalo se, Duj dovalo se....:) Zkrátka jsme si zazpívali z plných plic. Po té se opět kouzlilo. Šarlota tentokrát uspěla s přenosem myšlenek. O tom, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž se přesvědčila další z vychovatelek, která i když napodobovala ve všem při kouzle s provazem Paula, ne a ne se jí na něm objevit uzel. Kouzelnou neviditelnou kuličku vykouzlil a posléze nechal zmizet Vasil.

Ale to už přišel na řadu Šušišíček, Monika a lev. Starší děti jsme přizvali k žonglování, diabolování, flowerstickování a jiným činnostem do tělocvičny. Později dorazivší Robert v pěti letech dokázal žonglovat se dvěma míčky, Fanda se dvěma kužely a to nemluvím o všech ostatních. Vzduch v celé tělocvičně byl plný všemožných létajících věcí.

Mezitím si ve společenské místnosti vybírali odvážlivci za asistence Marečka písně do karaoke. Mirka zavzpomínala na holky z naší školky, Ivana připomněla píseň Holubí dům, která zazněla podruhé. Bez doprovodu zazpívali Vasil, Jirkam David a Adámek. Z kapelou to pak roztočil celý sbor v čele s Markétou.

Šárka a Maruška zatančily společně španělský tanec a David nám zazpíval jednu romskou.

Kouzelník natáhl všechny provazy, Kačenka je zase spojila. Rozstříhaný provaz pak sešili Lucka s Patrikem.

No, a pak už přišlo na řadu loučení. Museli jsme se přesunout do Žatce, kde na nás již čekaly tety a děti. Ale neodjeli jsme s prázdnou. Každý z nás dostal nádherné keramické slunce.
Děkujeme.

Šušišíčkova óda pro děti z DD v Dlažkovicích

Jupí, jupí, jupíček:
děti z Dlažkovic zdraví Šušišíček!!!
Díky všem za krásnou sobotu,
kterou jsem s vámi v děcáku prožil.
Zazpívali jsme si, zatančili, zažonglovali, zakouzlili
a dokonce i pro mě obrázky nakreslili.

Ještě teď jsem z toho v sedmém nebi,
že jsem se skamarádil s tak fajn neposedy!!!
Nakonec posílám pusinku štípanou,
pro všechny skvělé dětičky,
co doufám i skvělé zůstanou!!!!!
Váš skřítek Šušišíček

P.S.: Milé děti, tuhle básničku jsem našla na tajném místě (pod kamenem, v Praze – Lhotce). Byla napsaná na růžovém papíru zlatým roztřeseným písmem skřítkovským. Pod básní stálo Šušišíčkovo přání: „Moniko, prosím, určitě tuhle básničku předej dětem z Dlažkovic. Mám je moc rád. Šušišíček.“ Milé děti, užijte si básničku od Šušišíčka! Je to rarita, Šušišíčka znám dlouho a zatím nikomu žádnou básničku nesložil. Je to tedy jeho úplně první, tedy prvotina. Musel být s vámi nad míru spokojen.
Mějte se krásně a brzo na viděnou

Monika (kámoška Šušišíčka)

Návštěvníci/účastníci: Piosenki (Vašek, Lenka, Petra, Honza, David + Kety), Renata Němečková, Paul Merild, Marek Landštof, Jaroslav Krakonoš Bureš, Monika Zaťková + Šušišíček a tentokrát v roli principála Marie Zicháčková