uskutečněné akce

Při jubilejním stém múzickém výjezdu jsme podruhé - tentokrát však bez principála Karla - navštívili ústav sociální péče v Kadani. Tentokrát ovšem ve složením velmi prostém: Renata Němečková s fenkou Žulinkou, trio z Marcipánu (Jirka, Martina a Tadeáš), Krakonoš se synem Štěpánem a má maličkost (Marie Zicháčková).

Hned po příjezdu jsme byli provedeni nově postavenou budovou, kam už se všichni klienti a klientky moc těší.

A pak to přišlo… tedy, přišla otázka….“Chcete jít rovnou k dětem si hrát nebo se chcete jít podívat na ležáčky?“.......Jak jsme měli vědět, kdo se pod tak roztomilým označením skrývá? Asi jsme všichni při prvním pohledu do místnosti strnuli. Dětské postýlky s klienty, kteří jen málo reagují na svět, jen málo mohou ošetřovatelkám dávat zpětnou vazbu za jejich láskyplnou péči, a kteří vnímají mnohdy jen příjemně melodické a medové hlasy, ale už neznají obsah těch slov. V tu chvíli nastala práce pro Žolí, která se mistrovsky zhostila role terapeutického psa a společně se svou paničkou Renčou obcházely od lůžka k lůžku a snažily se alespoň na chvíli vtáhnout ležící blíže „realitě“.

Mezitím se již dole ve společenské místnosti ozvaly první tóny lidových písní českých i moravských v podání Marcipánu a Andulka, Boženka a Kačka počaly křepčit, výskat a zpívat, a to nejen písně pro ně známé (jako Maličká su či Beskyde), ale i písně z pravého Marcipánu, jež slyšely poprvé. A pak už byl čas na oběd. Tentokrát se jedlo na etapy, neb nás bylo hodně. Krom návštěvy múzácké, byly zde i děti paní ošetřovatelek. Po obědě jsme se opět vydali do prvního patra k ležáčkům. Tentokrát s housličkami a basou. Hudba způsobila nečekané reakce některých klientů…např. Evička se smála, až se za břicho popadala a Leoš nás i přes varování sester ze své izolace nevyhodil a naopak uvítal pokyvováním hlavy do rytmu. Mezi ležícími se našli i tací, kteří jakoby dirigovali.

Po krátkém loučení jsme pak vše naskládali do auta a přesunuli se kousek dál do jiné budovy ústavu. Tady nás už čekali na zahradě s přichystaným divadelním představením „Z pohádky do pohádky“. Viděli jsme tak v podání klientů a klientek z obou ústavů čtvrthodinové pásmo různých večerníčků od „Pata a Mata“ přes „Boba a Bobka“, „Krakonoše a Trautenberka“ po „Macha a Šebestovou“ a náramně jsme se při tom bavili. Pak nastal čas žonglování, hraní si a hraní na hudební nástroje. Tady opět excelovala Helenka se svým pásmem lidových písní při hře na klávesy, kterou jí ve svém volném čase naučila paní ředitelka. Pak se chopil nástrojů opět Marcipán a zase se tančilo a zpívalo. Po takovém množství spálených kalorií jsme je museli dostat zpět do těla a lačně jsme se pustili do opečených buřtů a klobás. Pak už jsme kreslili obrázky, povídali pohádky a začali se chystat k odjezdu. Předtím jsme ovšem ještě návštívili i ležáčky v této budově. Žulinka opět usedala na lůžka a my poslouchali příběhy jednotlivých z nich.

Nu, a co nastalo posléze? Loučení, předávání dárků (pozn. Ivetko, ještě jednou díky za králíčka!!!), objímání a možná i slzy. Cesta domů byla nezvykle tichá. Na všechny padla únava a možná trochu bezmoc…

Návštěvníci/účastníci: Renata Němečková s fenkou Žulinkou, Marcipán (Jirka, Martina a Tadeáš), Marie Zicháčková; Jaroslav Krakonoš Bureš