Do Senožat jsme se vydali po delším čase, letos navíc s měsíčním odkladem kvůli nemoci, ale o to raději. Spolupracujeme se zdejším domovem totiž na více frontách. Děti občas jezdí na dračí lodě, zapojeni byli někteří dospívající v programu Patron i v Životě nanečisto a naše spolupráce vždy byla prospěšná a radostná. A bylo tomu tak i tentokrát. Trochu nám sice dálo práci se do DD v jediném senožatském paneláku dostat, na zvonění ani telefonáty dlouho nikdo nereagoval, ale pak se Sezam otevřel už bylo vše perfektní.
Dětí tu bylo “jen” 26, ale i tady byla převaha mrňat, protože se většina dorostu rozjela na víkend k rodičům. To je samozřejmě dobrá zpráva o práci s rodinami. S vervou a chutí do všeho se zapojit a vše si vyzkoušet jsme se tu, možná právě kvůli absenci pubertálních „zíváků“ setkali u všech.
Nadšení vzbuzovali oba psi (Píďa i loutka Čurbes), Týna Skeletýna, písničky, samozřejmě animované Mezihorky, ale i ty ostatní, včetně Severního větru, který na přání vystřihl se sborem Ivoš. Bob stačil barvami ozvláštnit všechny zájemce a kupodivu jsme u něj nemuseli rozhánět obvyklou tlačenici. Hlavolamy u Lenky budily zájem, ale děti neměli výdrž, takže mnoho hlavolamu nerozlouskli. O něco lepší to bylo u origami. Anežka u žonglovátek měla také narváno, a i u Michala s chůdami se vystřídalo několik odvážlivců. V hale jsme otevřeli bubenickou dílnu a několik pár zájemců, včetně tet, bubnovalo tak dobře že jsme si bubnování užili chvilku a pak se věnovali jiným činnostem.
Loučení v klubovně bylo halasné, vřelé a milé, takže jsme vedoucí vychovatelce Míše při rozloučení rádi slíbili, že se sem vrátíme, jak jen to bude možné. Tak ať je to co nejdřív!!!
Principál Karel
Návštěvníci/účastníci: Anežka, Lenka Olivie, Bob, Ivoš, Michal a Karel s Píďou