uskutečněné akce

Múzí výprava, kde s vyrovnaným počtem obou pohlaví, to nikdo z nás nepamatuje! Pokud připočteme Čikitu, bylo tu dokonce 5:4 pro děvčata.

První štace nás vedla do tábora pořádaného s námi spřízněnými dámami pod patronací Múz dětem ve Vlastějovicích v tábořišti Radost. A název tábora Letní múzování nasvědčuje tomu, že jsme tam nemohli chybět. Letošní radostná návštěva ještě předčila loňskou. Moderátorem večerního bloku byl Marwan. Zmátl děti do té míry, že se mě ještě v sobotu při odjezdu ptala devítiletá dívenka, jestli je mi opravdu 17 let. Podstatné ale bylo společné múzické řádění. Písničky, tanec, výrazné ozvláštněný na chůdách excelující novickou party Erikou, přivolávání hadů, k němuž děti inspirovala v sólo výstupu Lenka. Úspěch a nadšené dětské i dospělé spoluhráče mělo vše, co jsme nabídli. Představili jsme se v akci samozřejmě všichni, včetně cellistky Alice, multiinstrumentalisty Ivoše i dvorního body paintera Boba. Ke slovu přišla i arabská kaligrafie, takže do pelíšků si všechny děti odnášely svá jména napsaná Marwanem arabsky. Pak jsme si všichni dlouho přes večerku povídali s organizátorkami i jejich přáteli a družně vychutnávali letní večer.

Druhý den byl strukturován do tvůrčích dílen, v nichž se nových zkušeností lačné děti střídaly: bubny s Marwanem, společný nácvik polyfonické prolínačky lidovek, výroba chrastítek s Erikou, malování obličejů i končetin s Bobem, hlavolamy a origami s Lenkou, žonglování, kurz prvních kroků na chůdách s Erikou a střídajícími se pomocníky. Samozřejmě také výroba šperků s Darí, která nás přijela posílit po vlastní ose kolem oběda.

Pobyt ve Vlastějovicích a vlastně i celý tábor jsme odpoledne zakončili smrští rytmických písniček v tělocvičně, jíž táborníci přejmenovali na „kostel“. Loučení bylo neodkladné, provázené i dojetím, ale čekala nás další štace a další děti.

Silné zážitky jsme potřebovali vstřebat, takže jsme se zastavili pročistit hlavy u koupaliště Valcha a pak - hurá do Jizbice. Tam jsme byli už popáté, potřetí pak na pozvání Dobrých víl, které tu tábory pro děti z DD pravidelně pořádají. Místo finále tábora nás tady čekalo naopak jeho nastartování. Měli jsme tedy pochopení pro posun domluvených termínů a využili opoždění večeře k procházce po krásném okolí. Všimli Jsme si, že ve stejném areálu táboří kromě dětí další rekreanti, kteří cosi grilovali. Zmiňuji to jen proto, že byli podstatní pro zítřejší narozeninový den Čikity.

S dětmi z DD Nové Strašecí a Mladá Boleslav se dobře známe, takže nás volání po “mezihorkách” a “amigu” nepřekvapilo a u ohně, kde nás asi hodinu a půl vysávaly stovky komárů, jsme zahráli vše, co po nás děti chtěly i řadu dalších písniček vlastních, lidových i notorický známých mládkovin, krylovek, trempíren a dalších. První z nás ale byla v akci těsně po večeři Darí a její korálková dílna. Musela se totiž ještě v sobotu vrátit do Prahy.

Protože se začátek každého tábora neobejde bez organizačních porad, neponocovalo se tentokrát příliš a všichni jsme šli spát kolem půlnoci.

Ráno jsme se vydali s už jedenáctiletou, dětmi i dospělými štědře mazlenou Čikitou, na procházku, která málem skončila tragicky. Od vedle tábořících na nás totiž vyrazili dva statní stafford teriéři. Naštěsti Čikitu jen vyváleli v trávě a zalekli se mého býčího řevu. Nakonec je odvolal a uvázal jejich vylekaný nezodpovědný pán. Skončilo to jen Čikitiným vylomeným drapem, takže jsme po snídani mohli nerušeně v podstatě zopakovat vše, co jsme podnikali s dětmi ve Vlastějovicích a návštěvu veterináře nechat na pondělí. Děti byly i tady vstřícné a nadšené, jedinečné ovšem bylo to, že jsme s dětmi dotlačili poprvé Boba k aktivní účasti na hadím tanci. Jinak šlo vše jak na drátkách a vraceli jsme se s pocitem, že i zahájení tábora jsme zvládli na jedničku a navíc máme v Erice novou skvělou parťačku.

Příště na viděnou opět přímo v některém z dětských domovů!

Návštěvníci/účastníci: Alice, Bob, Čikita, Darí, Erika, Ivoš, Karel (principál), Lenka Olivie a Marwan