uskutečněné akce

Cesta do vzdáleného dětského domova v Plumlově byla v první, vlakové etapě, smutně symbolická. V Kolíně přistoupila uplakaná maminka s třemi dětmi od pěti do devíti let. Měli spoustu zavazadel, s nimiž jsem jim spolu s dalším spolucestujícím pomáhal. Jak jsem z jejich hovoru vyrozuměl, stěhovali se na doporučení sociální pracovnice od násilnického manžela / tatínka. Děti maminku utěšovaly a chlácholily. I při povídání, jímž jsem chtěl plačící mamince odlehčit, byly moc fajn. Snad jim bude u příbuzných a v nové škole v Ostravě líp.

Z Olomouce jsme už jeli sluncem zalitou krajinou s patronkou Alžbětou autem. Po cestě jsme si řekli vše, co bylo třeba, a do Plumlova dorazili v mírném předstihu. V domově (založen jako sirotčinec Sv. Josefa z r. 1925) nás přivítal přívětivý pan ředitel se stejně vstřícnou kmenovou vychovatelkou Markétky, za kterou jsme se sem vydali. S Markétkou jsem se poznal už při nedávné zdejší první návštěvě. Tentokrát bylo domlouvání o pravidlech patronského setkávání s vedením mnohem jednodušší a tak jsme se po chvíli vydali s Alžbětou a Matkét v roli průvodkyně na prohlídku okolí. Město se třemi vodními nádržemi a rozsáhlým zámkem na kopci nad nimi nás uchvátilo. Možná to nylo i díky ideálnímu počasí, ale můj povzdech “já chci jezdit do Plumlova” a lehká závist směrem k Alžbětě, která sem asi za Markétkou jezdit bude, byly upřímné.

Během procházky jsme se toho od Markétky a o ní dozvěděli poměrně hodně, ale to sem nepatří. Podstatné je to, že se obě děvčata překvapivě hladce a bez problémů nejen seznámila, ale i domluvila na dalších kontaktech a okruhu společných zájmů, jimiž by mohly v budoucnu naplnit společný program. A možná i vyrazí v květnu do Prahy pomáhat na múzáckých “dračich lodích”. To ale už záleží jen a jen na nich. Tak hlavně ať má slibný start jejich vztahu i pěkné pokračováni!