uskutečněné akce

Poprvé jsme v neděli konečně zavítali do Krásné Lípy. Přesto, že jsme si to domlouvali s paní ředitelkou snad už čtyři roky, nějak jsme se nemohli shodnout na termínu. Tak konečně!

Krásná vila uprostřed krásného městečka, krásné zbrusu nové hřiště a spousta krásných dětí.

Přivítalo nás víc mrňat, než na kolik jsme z víc než sedmiletého putování po dětských domovech zvyklí, ale také spousta úsměvů a nadšení. Přijeli jsme sice brzo, ale s rozespalými tvářemi jsme se nesetkali. Jukli jsme se na prostorný sál, který se stal naším hlavním působištěm (a nadchl vysokým stropem žongléry), ochutnali kafíčko a moučníkové pohoštění…načež jsme se prostřednictvím Lucinčiny představovací hry seznámili se skoro všemi zdejšími dětmi a strejdou Jardou. Při seznamování jsme zjistili, že děti mají dobrou paměť, Adam i představování bere jako soutěž a vítězí v rychlosti i provedení a my ostatní také ještě nejsme úplní sklerotici. Pak jsme se přesunuli do sálu k představování toho, co jsme dětem přijeli nabídnout. Žonglování, kouzlení, zpívání, bubnování, písničky africké, české, flétna, dřevěný čaroděj Adalbrecht i nafukovací medvědí hora, to vše bylo pro zdejší děti novinkou a zábavou pro všechny. Kouzelník tentokrát vystřídal víc asistentů než jindy a všichni (Ruda, Bára, Lucka, Marian, Maruška, Franta, Denisa, Vojta, Simona, Dana, a Milan) se zhostili své role s chutí a talentem. Bára přinesla později na hřiště svůj kouzelnický kufřík, a protože ztratila návod na jeho použití, přišly jí rady a ukázky našeho kouzelníka náramně vhod.

Na oběd jsme se neradi museli od dětí odloučit, ale z prostorových důvodů nebyla jiná možnost. Oběd byl skvělý, teta i její pomocnice Dana, tu jsme původně pokládali za jednu z tet moc příjemné, zkrátka nedělní pohoda, které chyběly jen ty další děti. S těmi jsme se ale setkali za chvíli opět na hřišti. Zopakovali jsme si písničku Tambolaka namokili, Bob Hochman si vybalil malířské „nádobíčko“ a všeobecné múzování vesele pokračovalo. Fotbalový míč přišel i tady ke slovu, ale jen jako tělocvičná vložka. Víc děti holdovaly woodkopfovým prknům, byť v jejich osvojování notně překážel poměrně silný vítr. Lépe na tom byli adepti žonglování (vynikali zejména Ruda – uměním a malá Jolanka - chutí).

Protože měl tentokrát Bob na malování méně času, můžu zmínit i všechny, které proměnil svými barvami na pohádkové postavy. Byli to Maruška, Marian, Jolanka, Vaneska, Vojta, Vojta, Bára, Ivo, Adrian, Dana Lucka, Petra, Kevin a dokonce i teta Jarka. Někdo měl pomalovaný obličej, někdo jen ruku nebo nohu, ale všem to náramně slušelo!

Málem bych zapomněl na Dixinu, které se tu zejména malé holčičky věnovaly s takovou vervou, že se musela štěknutím ohradit. To je také nebývalé! Jinak ale byla opět rozmazlovaná a lítala za klacíky, které jí děti házely spíš jako štěně, než jako desetiletá psí babička.

Ještě jednou jsme se pak vrátili do sálu, aby nám Toníček roztřásl bránice svou komponovanou pohádkou o mytí nádobí, v níž vystupovali marťan, proměny počasí za pomoci pestrých šátků, džin, ovečka, levitující dřevěný koník, medvídci, trpasličí pitbul Alíček, se kterým se děti přetlačovaly v páce a řada dalších.

Po Toníčkovi jsme přidali pár písniček a oba kouzelníci (živý i dřevěný) zazpívali a zrežírovali hororovou písničku o hřbitovním lupiči, mrtvolách, hyenách a vrzajících vratech.

Dveře zahrála skvěle teta, Adrian se proměnil na hlavní mladou hyenu, trochu upovídané mrtvolky zahráli Lucka, Jolanka, Kevin a Bára a role hyení maminky se ujala Jitka.

Jarka ještě přidala úchvatnou medvědí pohádku o medvídkovi, který zpychnul kvůli nalezenému zlatému knoflíku s brumlavou písničkou, ke které jsme se s chutí přidali.

Jelikož nás čas tlačil k odjezdu, rozhodli jsme se po dohodě nechat dětem ještě na chvíli Jarku Enochovou, aby jim ještě zahrála pohádku o drakovi. O tu jsme ovšem přišli a doufám, že se nám od Jarky, nebo od dětí dostane nějaké zprávy o tom, jak to s drakem bylo.

Před odjezdem jsme si ale ještě všichni zazpívali (a tentokrát i zatancovali) Tambolaka namokili a za bouřlivého loučení mávání a troubení vyrazili směrem k Praze.

Stýskalo se nám už v momentě, kdy jsme kolem velkého pískového hradu s drakem (jak příznačné) odjížděli. Tak se aspoň můžeme těšit na příště!

Za všechny múzí návštěvníky

principál Múz
Karel K. Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Jarmila Enochová, Bára Prokopová, Lucinka Šimková, Bob Hochman, Adam Jarchovský, Pedro Joao Macaxi, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný, Tomáš ŘEZY Řezáč, Jarda KRAKONOŠ Bureš