Jen na odpoledne a část večera nám vyšla návštěva DD v Jemnici, to ovšem nemělo vůbec žádný vliv na intenzitu a kvalitu setkání se zdejšími dětmi. Kouzla zabírala, pro děti naprosto nové pohádky Aloise Mikulky v podání Huga a Simony také, ale největším šokem a v pravém slova smyslu svátkem byl hodinu a půl trvající koncert Kinga George a jeho kapely.
Naše flétnistka a tanečnice Tereza děti a vychovatelky od začátku roztancovala, ke kapele se přidali i bubnující Honza Noha a Karel Navrátil a všeobecné holdování hudbě a tanci nebralo konce. Křepčení bylo tak intenzivní, že tento dětsko domovní koncert označil King George za vrchol své šňůry po Česku.
Nestihli jsme tu oběd, ale svačina byla skvělá a …začali jsme pochybovat o svém mírně odsudečném názoru na tento DD z minulé návštěvy. Je pravda, že oproti Budkovu tu jsou děti vedeny mnohem přísněji, je pravda i to, že nám tu chyběl mužský element, ale také je pravda, že děti tu jsou ve světě múz mnohem zběhlejší. Budkov, to je svoboda a spontánnost, Jemnice je trochu cítit drilem, ale zároveň tu děti víc umějí. Co je správné? Těžko soudit. Nacvičené rytmické vystoupení tentokrát vedla místo paní učitelky Renata … ale děti evidentně bavilo.
Do pohádek a tanečního křepčení se zapojovaly naplno a spontánně a pokud bychom měli srovnávat, zdejší taneční exploze překonala vše…kromě tance na vozíčcích v Liberci, ale to předbíhám.
Z Jemnice jsme odjížděli do Meziříčka až za tmy. Nadšeni a nadšeně vyprovázeni rozparáděnými obyvateli nehezké, ale múzami prostoupené budovy. I tady jsme slibovali letní návrat … a do té doby aspoň písemné kontakty. Už aby bylo léto...
Návštěvníci/účastníci: Simona Cmíralová, Tereza Indráková, Liboš Fryc, King George, Jozef Láska, Milan Hugo Forman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jan Noha, Swetja - Svítek, Zdeněk Šak, Jaroslav Vacík, Petr Zimák; Jaroslav Krakonoš Bureš