Do Dlažkovic jsme se vydali pošesté a nemálo zdejších dětí si nás ještě živě pamatovalo. Čekalo jich tu na nás 65 a protože podstatná část z nich byla opravdu mrňata, nebyla to návštěva z nejjednodušších. Přes množství dětí a dost nepřátelskou akustiku v místnosti klubové, kde jsme byli většinu času, byla návštěva opět náramná.
Děti se nadšeně vrhaly do všeho, co jsme jim nabízeli, malých dobrovolníků jsme u všeho měli nadbytek, a až na pištěním unavené uši, jsme si vše užili náramně.
V centru dětské pozornosti byla samozřejmě i Píďa, kterou jsem ovšem ke konci musel před rozparáděnými mrňousky chránit. Nepřálo nám počasí, takže jsme ani s chůdami a bičem Indiana Jonese nemohli vyrazit na zahradu, přesněji do někdejšího zámeckého parku, ale spokojili jsme se s akusticky také dost nevlídnou tělocvičnou.
To ovšem až po chutném obědě. Před ním jsme s dětmi sehráli dvě hudebně divadelní představení a oba morytáty (Mezihorky a Hyeny) si děti náramně užily. K halasnému nadšení je přivedl i Michal se svými loutkovými a přítulnými společníky psem Čurbesem a Týnou Skeletýnou.
Ivoš s basou příslovečně tvrdil muziku a v případě kouzelníka Paula jsou vždy vlny nadšení a úžasu samozřejmostí.
Vzhledem k počtu dětí začal Bob na jejich tvářích a pažích čarovat ještě před obědem a zákonitě také jako poslední končil.
Po obědě jsme se rozdělili do skupin a tříd a děti mezi námi rotovaly. Ivoš a já jsme byli v bubenické sekci, Lenka s Paulem učili děti jednoduchá kouzla a pomáhali jim s luštěním hlavolamů a Michal učil zájemce chůzi na chůdách.
Konec návštěvy se odehrál zase v klubovně, kde se režisérovi Paulovi, ale hlavně dětem povedla náramně animovaná píseň o štěněti a jeho pánovi grobiánovi.
Takovou porci nadšení jako v Dlažkovicích jsme už dlouho nesklidili. Možná to ale bylo i tím, že většinou bývá dětí kolem dvaceti a tady jich bylo třikrát tolik. Ať tak, či onak, byla to paráda!!!
Principál Karel
Návštěvníci/účastníci: Lenka Olivie, Bob, Ivoš, Karel s Píďou, Michal s Čurbesem a Týnou Skeletýnou a Paul se zázraky