uskutečněné akce

Myšlenka ocenění “zasloužilých”, lépe v patronské roli úspěšných patronů a patronek v nás zrála dlouho. Není divu! Desetileté výročí Patrona klepe na dveře, patroni a patronky doprovázeli a doprovázejí na 170 děvčat a chlapců ze zařízení náhradní výchovy na cestě do samostatného života a Patron i Patronka sklízejí úspěchy a chválu z mnoha stran.

Adekvátně dlouhá byla i cesta k oslavě s oceňováním spojené v prostorách vinohradského D21. Symbolicky se tu propojilo mnoho souznějících faktorů. D 21 /ještě jako Malé Vinohradské divadlo/ se podstatnou měrou podílelo na prvním úspěšném projektu Múz dětem pro dospívající z děcáků “Život nanečisto” a moderátorka akce Martina Prášilová byla zakládající členkou divadla. Prostor divadla a foyer je pro oslavu skoro ideální, dostatečné velký i přívětivý, vedlejší spřízněná restaurace Klempírna zajistila občerstvení, účast přislíbil a slib splnil i Petr Nikl autor grafiky, kterou slavnostně ocenění dostávali.

Tým Patrona zajistil vše, co k takové slávě patří /a ještě o něco víc/, takže se z mnoha koutů republiky přišedší patronky, patroni, ale i jejich doprovod a někteří kluci a holky z patronských dvojic mohli radovat ze všeho, co jsme jim připravili. A že toho bylo! Kolegyně Karol vymyslela a sehnala pro každého oceněného klíčenku v podobě patrony, Lukáš připravil a slovně doprovodil obrazovou rekapitulaci historických mezníků ve vývoji projektu s vtipnými vsuvkami, Petr Nikl přidal písničky, mezi předáváním cen a stručným poděkováním oceněným jsme pouštěli stručná děkovná videa známých osobností /Ljuba Krbová, Milena Steinmasslová, Klára Vytisková, Petr Nikl, Martin Zahálka/, hravý Petr Nikl všechny navíc překvapil performancí na téma patronství se třemi ventilátory.

Oceňování samotné bylo veselé i důstojné, přestávku vyplnila Lukášova montáž fotografií z patronských akcí doplněná mj. hudbou ze Sedmi statečných.

I dojetí bylo nemálo, a to nejen při ocenění in memoriam Davida Hrdiny, který byl dlouho tváří projektu. Cenu přebraly jeho žena, dcera a v životě úspěšně etablovaný Patrik.

Zřejmě všechny členy týmu dojala i slova oceněných, jimiž oni děkovali nám za vytrvalost, podporu i za to, že mohou být součástí něčeho tak smysluplného jako projekt Patron je. Neplánovanou tečku za oficiální, ale nepřeoficializovanou částí večera udělal poslední oceněný Filip Schneider. Ten byl v průběhu druhé půlky několikrát vyvoláván, ale přiběhl na doslova poslední chvíli rovnou z porodnice, oznámil narození synka a, už lehce ovíněn, dovršil slovy nehledanými poděkování všem, kdo jsme ho v /úspěšném/ patronství podrželi, pošťuchovali a směrovali.

Přítomni byli, jak se patří, skoro všichni, kdo byli i u začátků Patrona. Od autora myšlenky Vaška Šnebergera, Bedřišky Kotmelové, s níž jsem se podílel na prvním úspěšném projektu, přes Michala Vybírala – motoru a dobrého ducha nejen supervizorů, Pepu Petra – současného ředitele LOMu, až po hlavního tahouna, manažera a hlavního hybatele Lukáše Talpu. Samozřejmě nechyběli ani další, později naskočivší, včetně supervizorek Jany, Evy, Blanky, dobrých víl Karol a Pavlíny, Čárlího… a v první řadě hlavně všech oceněných, kteří by si zasloužili samostatné medailonky.

Následoval raut ve foyer, vydařený nejen kvalitou nabízených pochutin, ale navíc prodchnutý radostí ze setkání a sdílení, družným povídáním, veselím a tím, čemu se v undergroundu říkalo veselá vzájemnost.
V mezičase se připravil na pódiu Garryho Hausbót – funkem šmrncnutá kapela jednoho ze startérů a základních kamenů projektu Evžena Nového. Muzika k tanci ponoukající i chytrá. Škoda jen, že pro tanec bylo v divadelním sále málo místa. Ale tancechtiví se ani tím nedali odradit.

Doufejme, že stejně roztančené a zdařilá budou i další léta Patrona, patronek, patronů, a hlavně jejich mladých parťáků a parťaček.