uskutečněné akce

Start projektu „Děti pomáhají dětem“ měl hned několik primátů: Poprvé jsme absolvovali v jeden den akci ve čtyřech dětských domovech, poprvé v životě jsem jel jako spolujezdec na zadním sedadle, protože jsem se na sedadlo spolujezdce nevešel, poprvé jsme jeli spanilou jízdu s duchovní matkou projektu Hankou Hendrychovou (jinak filmovou režisérkou) a poprvé jsme systematicky posunuli děti z dětských domovů z obvyklé role příjemců do rolí těch, kteří sami obdarovávají.

Začali jsme v dětském domově v Písku. Jezdíme sem už předlouho, ale dětské osazenstvo se mění a tentokrát jsme se tu setkali s pěkně neposednou cháskou. Samozřejmě byla prvním hlavním magnetem fenka Čikita, ale děti zajímal i život dětí indických a plyšáky jim posílali a i dopisy s pomocí Hanky psali s ochotou hraničící s nadšením.

S hlavním motorem zdejšího děcáku Radimem jsme se sice minuli, ale poznali jsme nového “strejdu”, o němž, jako vítané mužské posile, mi Radim říkal.

Jen jsme spolu s dětmi naplnili krabici a přidali všechny potřebné instrukce, vyrazili jsme na další štaci. Tou byl „zámecký“ děcák v Přestavlkách. Zatímco v Písku jsme situaci koronavirózní skoro nevnímali, tady přísná opatření trvají. Kromě roušek jsme podepisovali prohlášení o bezinfekčnosti, zapsali se do knihy návštěv … a navíc jsem se další den dozvěděl, že tři zdejší dívky, přihlášené do projektu Patron nesmí jet kvůli karanténě na červnový seznamovací víkend. Ochota pomoci dětem z Indie tu ale byla stejně velká jako v Písku, a o nadšení z mazlenílačné Čikity to platí jakbysmet. Některé děti byly i samostatnější při psaní dopisů, byť si braly na pomoc „strýčka googla“. I tady jsme připravili pěknou hromádku darovaných plyšáků a po radostném rozloučení se za mírného deště vydali do lazeckého DD Pepa. Dětí nás tu čekalo nejmíň, navíc k nim dorazila informace jak z tiché pošty, takže se těšily, že jim přivezeme nové plyšáky, ale o to byla jejich pozdější ochota pomoci dětem na druhé straně zeměkoule cennější!!! Přinesly nakonec plyšáků tolik, že jsme je ani všechny nestihli opatřit dopisy s malůvkami, takže zbyly i pro děti, které byly při naší návštěvě na propustce, nebo na vycházce.

I tady jsme udělali skupinovou fotku s plyšáky pro indické děti a vyrazili na poslední etapu spanilé jízdy do Dolních Počernic. Čekal nás opět zámecký sál a v něm děti plné nadšení, že mohou plyšáky někomu udělat radost. I tady přišel ke slovu „strejček google“ a dopisy byly nazdobeny pěknými malůvkami. Nenapsali jsme ale s dětmi všechny, protože měly už připravené delší texty, které jsme z časových důvodů nezvládli. S Čikitou, plnohodnotnou účastnicí výpravy, už jsme totiž spěchali na vlak do Prahy. Jediným stínem naší cesty byl fakt, že plyšáci budou muset počkat až se koronavirózní krize v Indii uklidní a začnou fungovat pošty. Pak teprve poputují první krabice za dětmi, jimž udělají radost. Snad to bude brzo. Další děti v děcácích už jsou připravené a děti v Indii? Tam jsou těch potřebných miliony…