Na tábor partnerských Dobrých víl jsme jeli jako třešinka na táborového dortu, který pro děti z DD Nového Strašecí a Krnska, kompetentně a obětavě pekla celý týden parta bezvadných lidí, víl obou pohlaví. To, že Dobré víly je případné jméno jsme si vyzkoušeli už při organizaci cesty. Když nám odpadly tři vyzkoušené dopravní verze, Dobré víly pro nás poslaly mikrobus. Cesta do Jizbice pod Blaníkem se sice kvůli objížďkám a kolonám protáhla z hoďky na tři, ale i tak jsme dojeli na místo zdraví a veselí a stejné bylo i přivítání. Vrhly se na nás hned malé děti a fenku Čikitu jsem před prcky musel od počátku trochu chránit. Volání po "Janíčkovi", písničce, kterou si pamatovaly děti i z nedávné návštěvy Krnska jsme ovšem uspokojili až večer u táboráku. Tam jsme se také dětem poprvé představili, ještě bez kouzel, žonglování a dalších múzích dovedností, které potřebují světlo. Jak se u ohně patří, dali jsme k lepšímu hlavně písničky a to nejen hlasitě vyžadovanou „Mezi horami“, ale i řadu arabských a dalších, vlastních i obecně známých. Já s Marwanem, Paulem a Čikitou jsme od ohně odešli už před půlnocí, ale s klidným svědomím, protože čest a pověst Múz až do půl třetí statečně hájil Bob s půjčenou kytarou, s výřečností a s pomocí Hároše.
Ráno po bouřkou zpestřené noci jsme na procházce s Čiki vychutnávali klid a krásu okolních hvozdů. Den ale zahájilo veselé a družné ranní stolování a po něm došlo u ohniště k představení nabídky našeho programu. Děti i vílí partu uchvátily a o dech skoro připravily kouzla, woodkopový souboj (...zase jsem vyhrál:), Hárošovy vtipné žonglérské kousky, ale i Marwanova arabská pohádka a několik písniček. Pak jsme děti přes protesty poslali na dílny, při nichž dokončovali s arteterapeutkami Oksanou a Martinou dříve načatá dílka a s Veronikou nacvičovali svižný taneček. My kromě dílčí zvědavé asistence u dílen stihli i delší procházku po okolí a dorazili tak akorát k obědu.
Po něm jsme se během poledního klidu mrňousků připravili na bohaté múzováni a Marwan navíc pro kroužek zájemců uspořádal improvizovanou přednášku o arabské loutně s ukázkami hry.
A byl tu ostrý start: po africké pohádce Marwan 2x zafungoval jako zaklínač hadů /uštknut byl jen jednou:)/, v náročné zkoušce hlasivek písničkou Krokodýl děti obstály – a naše ušní bubínky taky. I první porce Paulových kouzel se odehrála vevnitř, zatímco venku už začal čarovat Bob svými štětci na tvářích sličných dobrovolnic.
Po přesunu na prostranství před hlavní budovou přišly ke slovu žonglovátka za odborného vedení Honzy, zatímco já s Marwanem jsme zájemce zasvěcovali do tajů umění woodkopfu. Woodkopfových talentů jsme tu objevili víc než kde kdy dřív!!! Pepa, Maruška, Andrea, Saša ale i Oksana a Martina, ti všichni byli schopni po pár soustředěných minutách absolvovat první souboje. Klobouk dolů!!! Při povídaní u woodkopfu jsme s potěšením zjistili, že dnešní půvabné slečny, tehdejší špuntové si nás pamatují z návštěv Žatce, Krnska a Strašecí a navíc si pamatují i africké písničky, které jsme je učili s Jacquesem a Pedrem.
U Boba byla tlačenice jako vždy a protože nával sám nestíhal, přidala se k němu i Martina. Její kreace byly tradičnější, ale zejména mrňouskům taky moc slušely. Bob zas jako obvykle proměňoval děvčata v pohádkové princezny a jiné kouzelné bytosti.
Jelikož padající kapky hrozily, že se neblahá meteorologická předpověď přece jen naplní, přestěhovali jsme se dovnitř s pauzičkou na přípravu místních tanečníků k exhibici. Jihoamerický rytmus všem šesti (Maruška + Saša, Danielka + Lukáš, Gabriel + Kristýnka) náramně slušel, takže jsme si vyžádali repete.
Po tanci následoval Paulův příběh strašlivý ze hřbitova, v němž hrála řada nejmenovaných mrtvol, lupič hřbitovní Eliška, Ondra - vrzající vrata, Gabriel - malá hyena a Míša - hyení maminka. Všichni Paulův morytát zahráli s chutí i talentem.
Během následné bubenické dílny si ode mne Ruda půjčil kytaru, a i když se k ní choval s patřičnou úctou a potvrdil i talent, kterého jsem si všiml už v Krnsku, bylo znát, že necvičí a prosté přehazování akordů mu pořád dělá problémy. Uvidíme, jestli tomu dá aspoň těch 10 minut denně, jak jsem mu doporučil.
U bubnů se jako talenty ukázali Peoa - to je fakt šikula v mnoha směrech!, ale taky moje jmenovkyně Kája a Ivetka.
K úplnosti výčtu múzáckých aktivit zbývá ještě zmínit hlavy lámaní pod vedením majitele a znatele hlavolamů Paula a bičem práskání, kde jsem instruktora a strážce bezpečí adeptů na Indiana Jonese i jejich okolí dělal já. Okolí jsem ochránil, ale většina experimentátorů si přes všechna varování štípnutí bičem vlastnoručně způsobila. Nejpilnější asi byla, stejně jako s prknem Andrea. U wooodkopfu jí taneční průprava pomohla, u biče už nikoli. Zasluhuje, stejně jako další aspoň pochvalu za statečnost.
Za trpělivost, elán a nezdolnou energii zasluhují velkou pochvalu všechny dobré víly v čele s Míšou i Angelikou včetně Jakuba. Odměnou od Múz jim mohla být proměna k ještě většímu půvabu, již prošly /i prošli/ pod Bobovými štětci. Fotky jsou důkazem :)
Náš odjezd proběhl hladce i díky tomu, že se časově protnul s obchůdkem, kde si děti vyzvedávaly odměny za celotáborové úsilí. Stihli jsme si ale slíbit repete napřesrok a my se pokusíme navštívit oba "děcáky" ještě letos.
Na shledanou!!!
Za Múzy dětem a múzáky
Karel
Návštěvníci/účastníci: Marwan Alsolaiman, Jan Hároš Hárovník, Bob Hochman, Paul Merild, Karel Kryštof Navrátil + Čikita