uskutečněné akce

Letošní první Múzování s Albertem se konalo při příležitosti oslav 75. Výročí založení dětského domova v Hrotovicích. Při únorové přípravné cestě „na místo činu“ s Luckou z NFA jsem ovšem netušil, co nás potká při té sobotní. Mikrobus, maximálně naložený vším co jsme na Múzování potřebovali, zachránil před zrušením a nás před cestou do nemocnice, nebo na krchov Ivošův řidičský um… a možná taky Všemohoucí, nebo andělé strážní. Když vám v rychlosti 120 km/hod praskne na D1 plné svištících aut přední pneumatika, je skoro zázrak, když stačí jen vyměnit pneumatiku a všichni zdraví a bez větších škod pokračují v cestě. Tenhle zázrak se nám stal. Andělů strážných ale bylo víc. Patřili k nim i kamarádi Pepa Petrásek a Jirka Schlögel, kteří nám neprodleně přispěchali na pomoc. A přestože nás ta svízelná situace notně zdržela, do Hrotovic jsme dorazili skoro včas. Organizátoři na místě o našich trablích díky průběžné komunikaci s naší koordinátorkou a dobrou vílou Maruškou věděli a vše perfektně připravili, takže slavnost na travnatém prostranství domova začala jen s mírným zpožděním.

Po rychlém nazvučení zahrála první skladbu múzácká kapela James Session a pak už kouzelník Paul Merild v roli moderátora seznámil přítomné - děti z několika dalších DD, bývalé klienty DD Hrotovice, pozvané vzácné hosty a obyvatele Hrotovic i okolí - s úspěchy a charakteristickými rysy hostitelského dětského domova, aby předal slovo radnímu Kraje Vysočina Petru Krčálovi a starostce Hrotovic Haně Škodové. Oba popřáli zdejším dětem i jejich „tetám“ vše nejlepší slovy vzletnými i poetickými a vhodně tak předznamenali další dění.

To odstartovaly nejmenší hrotovické děti (Veronika, Nikolas a Tomáš) převlečené za mravenečky. V půvabných kostýmech zazpívaly za doprovodu tety Jarky nápaditou a hezkou písničku, jíž trochu ublížil jen vítr. Ten totiž mikrofonům na otevřeném prostoru opravdu nesvědčí.

Následoval „muzikálek“ Červená Karkulka z dílny pánů Svěráka a Uhlíře, logicky ještě o trochu nápaditější a vtipnější. Vítr už tolik nezlobil, takže všichni mohli nerušeně vychutnat vtipné texty i pěvecké výkony dětských protagonistů (Karkulka - Kristýna, babička - Martina, myslivec - Tomáš, vlk - Robert, holub – Adam). Záchrana vlka, kterému Karkulka zašila břicho a proměnila ho ve vlka hlídacího i blížící se svatba Karkulky s mladým myslivcem a další podařené inovace hlasitě rozesmávaly nejen mne.

Třetím kulturním příspěvkem hrotovických bylo rapové sólo dvacetiletého Jirky Kučery, při němž nám skoro běhal mráz po zádech. Jeho hudební výpověď vyjadřovala jak propady, často zažívané dětmi z dětských domovů, tak touhu a odhodlání postavit se osudu a prodrat a probojovat se všemi nástrahami k plnohodnotnému životu. Není divu, že se svým songem vyhrál regionální kolo Nejmilejšího koncertu. Budeme mu určitě držet palce, aby podobně dopadl i v tom celostátním!

Paul Merild pak představil přítomným disciplíny, v nichž mohly děti za splnění úkolů na jednotlivých stanovištích získávat razítka, jež mohly po kompletním zaplnění soutěžní kartičky proměnit u Lucky a Marušky na stánku Nadačního Fondu Albert za velmi zajímavé ceny.

A pak to propuklo. Já sám měl na starost stanoviště woodkopfu a byl jsem moc rád, že mi pomáhala milá asistentka - jedna z místních tet. Nápor zájemců bych sám zvládnout nemohl! Úkol přejít kus trávníku s prknem na hlavě nebyl těžký jen zdánlivě a uchránit děti, jichž občas zkoušelo své dovednosti s prknem až 6 najednou, před případným zraněním by bylo bez pomocnice hodně těžké.

Na dalších stanovištích to bylo podobné. Kolem dílny korálkování vedené Darí Fejtkovou s místní pomocnicí (a někdejší studentkou korálkového kurzu Darí) byl neustále chumel zájemců, totéž prožívala Anička u hlavolamů, Honza „Hároš“ u žonglovátek, Marwan v bubenické dílně o Bobově bodypaintingu ani nemluvě. To jsem ale vyjmenoval jen „múzácká“ stanoviště. Obdobné to bylo u Zdravé Pětky Nadačního Fondu Albert, ale také u závodů v pytlích, „opičí dráhy“ a kroketu, kterými přispěli do soutěže hrotovičtí pořadatelé.

K tomu všemu hrála náramně, ale ne tak abychom jí museli překřikovat, kapela James Session, posílaná řidičem „zachráncem“ a zvukařem Ivošem. Ten držel místo obvyklé kamery baskytaru. Vzduch voněl jarem, ale i řízky, kremrolemi a koláčky, na jejichž přípravě spolupracovaly v pekárně Alberta tři místní děti. K tomu připočítejte notně aplaudovaná Paulova kouzelnická vystoupení, sluníčko, skákací hrad a velmi užitečnou sadu slunečníků, jimiž přispěl k slavnosti ČEZ a výčet je skoro kompletní.

Žádná slova ale nepřiblíží radost a skvělou atmosféru, na níž se podíleli a taky ji vychutnávali všichni přítomní. Děti se pod štětci Baba i jeho místních pomocnic proměňovaly v kouzelné bytosti a užívaly si všeho dosyta až do pozdního odpoledne. Když asi po třech hodinách největší nápor zájemců opadl, mohl jsem se zapojit občas i do bubnování, pomoci Marwanovi spolu s bubeníkem Martinem přidat k hudebnímu programu i několik arabských písniček a nakonec i ochutnat dobroty, o kterých už jsem psal. Marwan krom bubnování kaligraficky psal zájemcům jejich jména na čtvrtky a když začaly na roštu na ohništi vonět klobásy…pomalu jsme začali balit.

S paní ředitelkou jsme se předběžně domluvili na další spolupráci a po vřelém loučení vyrazili k Praze. V autě jsme se s Darí předběžně domluvili, že Hrotovicím nabídneme účast v projektu Korálky a s ostatními múzáky konstatovali, že tohle Múzování s Albertem se přes počáteční traumatický zážitek vyvedlo přenáramně. Díky za vše!

Karel Navrátil
o.s. Múzy dětem

Návštěvníci/účastníci: Anička, Darí, Maruška, Bob, Honza, Ivoš, Karel, Marwan, Paul + James Session (2 Martinové a Sylva)