uskutečněné akce

I do Let (nebo Letů?) jsme se vraceli po delší době. Zdejší klienti se ovšem poměrně často účastní jak našeho Života nanečisto, tak třeba akce Na dračích lodích k létu, takže jsme sem jeli také skoro jak domů. Hned při příjezdu nás navíc překvapivě přivítala naše někdejší múzí kolegyně Monika, tentokrát ovšem v roli vychovatelky.

Usadili jsme se na „její“ druhé skupině v obýváku, do herny ke krbu jsme situovali Bobovu bodypaintingovou dílnu a Paulova magická vystoupení, do tělocvičny (mírně disfunkční, ale přesto s nejlepší akustikou ze všech tělocvičen, které jsme navštívili) jsme nanosili s pomocí zdejších mladíků aparaturu a začal úvodní představovací rituál.

Ujal se ho Paul, ovšem s mými obvyklými doplňky a krom toho, že jsme postupně všichni ukázali něco z repertoáru múzování, došlo i na povídání o dramaterapeutické aktivitě, kterou tady s velkým úspěchem vede Jirka Ondra, divadelní režisér a mj. i kolega naší múzí novicky Jana Šteflíčkové z DAMU. Bylo moc příjemné, že si divadelní zkušenosti všichnoi pochvalovali a v podstatě se na vše kolem divadla těšili. I tady jsme si dali gestické představovací kolečko, ve kterém jsme si pořádně pocvičili paměť. Kouzla, žonglování, i písničky v podání Jany a našich bluesmanů se setkaly s velmi příznivou reakcí. Jazykolamky se sice moc nerozběhly, ale „příběh okolostola“, tvořený postupným přidáváním vět jednotlivými aktéry se vyvíjel slibně…až do chvíle, kdy padlo „mně to nebaví“. Díky tomuto sousloví jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s trpaslíkem, zajícem, obrem, jámou, lopatkou a Sněhurkou. Zato jsme si před obědem vyzkoušeli na dvoře woodkopf. Na prkna se všichni vrhli s velkou vervou a nadějných kebuláčů se tu našlo nemálo.

Pak nastal čas oběda, ale k našemu překvapení s námi, přes včasnou domluvu s panem ředitelem, nepočítali. Informace o našem příjezdu se někde zasekla. To bylo první zaskřípění. Nic jsme si z toho nedělali, výtečně poobědvali v doporučené blízké restauraci Chalupa, ale kontakt s dětmi se na hodinu přerušil. Možná i to byl důvod toho, že se nám odpoledne trochu vymklo z rukou. Zpočátku tomu ale nic nenasvědčovalo. Sešli jsme se opět na „dvojce“, přátelsky si povídali, nabídli zdejším divadelníkům k improvizované dramatizaci Macourkovu zvířecí papohádku o tom, jak želva o uši přišla, Bob začal proměňovat tváře a paže dětí a omladiny v oživlou galerii, Honza opět zakouzlil s žonglovátky, Paul uváděl všechny v úžas všelikým čarováním a všechno bylo perfektní. Až při přesunu do tělocvičny se řád trochu proměnil v anarchii. Pokus o různé divadelní hry a cvičení se vydařil jen zčásti, protože větší část místních se nezapojila, takže nedošlo k dostatečně soustředěnému vnímání sebe sama a ostatních. V podstatě nic nebylo špatně. Mladí herci (Radek, Milan, Pavel a Věra) nám předvedli část nacvičené dramatizace „Pasažéři“, žonglérští adepti se tužili a velký zájem byl i o bubenickou dílnu vedenou skvěle Vláďou Sosnou. Dobrá akustika tělocvičny byla vlídná i k hudební produkci Jany a Dobré ráno Blues bandu. Jen ta soustředěná pozornost a vnímání všeho dění už se nedostavily. V každém případě nám s místními bylo moc dobře, ukázali se v nejlepším světle a byli bez výjimky vstřícní a vnímaví. Trochu nás překvapilo to, že se aktivit až na jednu výjimku nezúčastnili vychovatelé – těžko pak mohou naši práci s dětmi reflektovat, ale z návštěvy Let a sdílení múzování s místními jsme měli tak dobrý pocit, že ho ona drobná zaskřípění nemohla pokazit.Těšíme se nashledanou při dalších akcích Múz, nebo při dalším Vašem představení!-)

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Jana Šteflíčková, Dobré Ráno Blues Band (Matěj Ptaszek, Vladislav Sosna, Vít Honza Hárovník), Bob Hochman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jarda Krakonoš Bureš