uskutečněné akce

Do České Kamenice nás internet i GPSka hnaly přes Roudnici, takže jsme po rozbitých silničkách přijeli později až před polednem a milé „tety“ nás hned hnaly do jídelny k výtečnému obědu. Jak v jídelně nad skvělými řízky s broskvovým kompotem tak hned při příjezdu nastalo velké vítání, protože místní jezdí na Život nanečisto i na Dračí lodě… a vedou si mimochodem většinou velmi úspěšně. Ale zpět pohostinným tetám, které krom řízků útočily na naši hmotnost i skvělými vlastnoručně vytvořenými zákusky. Až bylo s podivem, že jsme se ještě byli schopni vůbec hýbat.

Po obědě jsme se shromáždili v největším „obýváku“, kde nastala, tentokrát mnohem delší, fáze představování nás všech a toho, s čím jsme za dětmi přijeli.

Žongléři předvedli velmi podstatný díl všeho, co umí. Samozřejmě s patřičným potleskem a jásotem. Ten neminul ani kouzla Paulova, Lucinčino indické vzývání deště (naštěstí neúspěšné), Toníčkovy ukázky pantomimické abecedy, které inspirovaly místní děvčátka k následování, takže se nakonec staly loutkářkami, vodícími „loutku“ Pedra. Ten se zhostil nezvyklé úlohy stejně obdivuhodně jako následného učení africké písničky Tambolaka namokili. A že tu měl velmi nadaný sbor! Písničku se naučili všichni natotata.

Ke slovu jsem se dostal i já s písničkou Mezi Horami a Bařenka s flétnou.

Kouzla v podání múzického mága Paula Merilda samozřejmě nechyběla a nechybělo ani nevěřícné zírání na kousky vymykající se našemu chápání.

Dixina tu našla své obdivovatele mezi malými i nejmenšími, Toníček přidal několik minimalistických pantomimických etud…a ke slovu přišla i múzická novicka Jarmila s neuvěřitelnou medvědí horou.

Protože bylo venku krásně, zavelel jsem k první cestě na místní zahradu, kde přišla ke slovu zbrusu nová woodkopfová prkna za čerstva přivezená z Krásné Lípy, kam se přestěhujeme zítra. Ta si vyzkoušeli…snad všichni. Děti, strejdové, tety, všichni se pokoušeli zkrotit prkna a některému ze soupeřů prkno shodit z hlavy. Nadějných kebuláčů a kebulaček (hrdý titul pokročilého vyznavače woodkopfu) se tu našlo požehnaně a bylo by dobré jejich talent dále podporovat. V případě zájmu prkna rádi dodáme, nebo aspoň dodání zprostředkujeme.

Kromě woodkopfu našel venku skupinu adeptek a adeptů bubnování, s nimiž nacvičil k překvapení nás ostatních scénku, předvedenou večer v překrásné hale. To ale předbíháme a já bych málem vynechal hru na „ovce a vlka“, kterou zorganizovala a skoro všechny múzáky, děti i vychovatele nadchla múzačka Lucinka. Po svačině jsme našli opět útočiště v horním „obýváku. Měl bych ještě zmínit, že spodní „byt“ nám děti po dohodě s tetami ochotně přenechali a navíc tady našel útočiště Bob se svými barvičkami a štětci. Proto se také v průběhu odpoledne děti proměňovaly v tajuplné bytosti a stále nás překvapovaly. Jarka Enochová potěšila nejmenší, ale i nás velké pohádkou o chlubivém medvědovi a její nafukovací maxi medvěd nás uchvátil stejně jako písnička, kterou jsme se s ní broukali bez rozdílu věku. Ještě jednou došlo na kouzelníka a jeho třeskuté kousky, A znova došlo na přesun na hřiště. Tentokrát dostala víc prostoru žonglérská dílna, při níž mne osobně fascinoval Dan, který bez pomoci ujel opakovaně několik metrů na jednokolce. Žonglérů více či méně talentovaných tu ovšem bylo mnohem víc!

Pedro se svou rytmickou skupinou na konci zahrady piloval večerní scénku, ale došlo i na fotbal. Přestože místní fotbal pilně trénují a získali řadu pohárů, Múzy i bez svých nejlepších borců Marwana, Ivana Trojana a Davida Novotného vyhrály, byť s posilou tří místních 4:1.

Po večeři, kterou jsme nechali chvíli slehnout, jsme se sešli v krásné, byť trochu tmavé hale. Pár písniček jsme na začátek zahráli spolu s flétnistkou Bárou (díky za aplaus), Bára předvedla i kousek sóla na flétnu a pak přišel ke slovu opět kouzelník.

Tentokrát ovšem v roli přednašeče, či zpěváka a režiséra kramářského hororu. V něm si zahrály děti mrtvoly, vrzající dveře a malou hyenu, Toníček Novotný olupovače mrtvol a Jarmila hyenu maminku. V tomto případě byl potlesk a nadšení ještě hlasitější.

Konec dne, přesněji pokročilého večera obstaral Pedro. Nejdříve v roli lovce antilop lovených za doprovodu rytmicky brilantní trojice bubeníků. Antilopy ztvárnily Mirka a Anetka spolu s kamarádkou, jejíž jméno mi tety nenapsaly, což mi antilopa doufám odpustí.

Antilopa byla ulovena a lov zakončen vítězným tancem, který skoro plynule přešel v Tambolaka namokili, jímž jsme společný, nádherný a na zážitky víc než plný den zakončili.

Spalo se nám blaze, i díky tomu, rekordman v chrápání Krakonoš spal v sále, vzdáleném od našich uší několik desítek metrů za několikerými dveřmi.

Ráno jsme se stihli v klidu rozloučit, nasnídat a před rozloučením nás překvapily děti a tety krabicí krásných zdobených perníčků, dokonalých keramických skvostů s nádavkem tatranek, asi abychom po cestě chudáci nezhubli.

Původně jsem chtěl jmenovat všechny, kdo se při společním múzování nějak vyznamenali, ale protože to byli opravdu všichni, zbývá jen poděkovat, těšit se na červnové dračí lodě, kde se uvidíme aspoň s některými kamenickými kamarády a doufat, že se sem podíváme co nejdřív!

Za všechny múzí návštěvníky

principál Múz
Karel K. Navrátil

---

Dopis od starších dětí a tet z České Kamenice

Přijedou Múzy, přijedou Múzy!!!

Od rána je to tu jako ve včelím úlu, všichni pobíhají po baráku a připravují se pečlivě na příjezd vzácné návštěvy. V jedenáct mají přijet Múzy dětem, už se nemůžeme dočkat :-)

V půl dvanácté už jsme jako na trní, v žaludku nám kručí a Múzy nikde, tak jdeme nedočkavost zajíst obědem. Najednou je v naší jídelničce k nehnutí, přibylo sem totiž jedenáct dospěláků, pomalu nám dochází, že už je to tady. Tedy jsou tady! Přijely!

... pokračování dopisu naleznete v rubrice Echo

Návštěvníci/účastníci: Jarmila Enochová, Bára Prokopová, Lucinka Šimková, Bob Hochman, Adam Jarchovský, Pedro Joao Macaxi, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný, Tomáš ŘEZY Řezáč, Jaroslav KRAKONOŠ Bureš