uskutečněné akce

Do Býchor nás zavedlo múzí putování už potřetí.

Vzhledem ke zdejšímu dlouhodobému aktivnímu holdování divadlu, muzikálu a pantomimě jsme sebou vzali minimalistického mima Toníčka Novotného a známou herečku Milenu Steinasslovou.

Děti nás sice překvapily tím, že se své divadelní dovednosti před profíky styděly předvést, ale jinak jsme byli se spoluprací s nimi nadšeni.

Improvizované dopoledne proběhlo, jako by bylo dokonale zrežírované – po bubnovací předehře v podání Jacquese, Marwana a Karla, při níž se lehce rozcvičoval žonglér Adam, začal Toníček s praktickými ukázkami principů pantomimy, tedy s řečí těla a bylo znát, že děti všemu dobře rozumějí. Přidal několik svých na vnímání náročných minimalistických etud a dosáhl záchvatů smíchu u dospělých i u dětí. Nejvíc ale odboural paní Milenu. Ta nastoupila hned po něm a pozornému auditoriu vysvětlila, jak řeč těla ovlivňuje vnímání nás všech ve vztahu k okolí. Jak se negativními a klackovitými postoji diskvalifikujeme a způsobujeme si to, že nás okolí vnímá negativně, byť bychom byli vnitřně sebelepší, jak vyzařujeme nakažlivou energii, nebo naopak vzbuzujeme dojem nezajímavých splasklých nicek už tím jaký postoj (či posez) zaujímáme k okolí. K tomu přidala pár slov o vůních a paších, kterými podprahově působíme na okolí a hlavně konkrétní ukázky nevhodných gest a póz nás přítomných. Bylo zajímavé pozorovat, jak jsme se všichni bez výjimky začali najednou narovnávat a víc vnímat své okolí… a vzápětí předvedla múzačka Bára sestavu afrotance, ve které demonstrovala, jak lze tělo nevulgárně použít pro upoutání (nejen) mužské pozornosti.

I z ní nakažlivá energie přímo tryskala. Zahanbit se nenechal ani Jacques, který všechny naučil múzákům už známou píseň „Tambolaka namokili“, aby pak byl vystřídán Marwanem a jeho arabsko-českou písní „Vyšlo slunce…“. Celé dopolední „múzování“ ukončil v tělocvičně Adam žonglérskou exhibicí, která dětem i dospělým brala dech.

Přiznám, že nám dech vzal i oběd, který byl kuchařským koncertem, včetně následného moučníku. Ten už byl včetně kávy jen pro nás návštěvníky.

Po obědě jsme se opět sešli v „komunitní místnosti a po krátkém úvodu se rozdělili do slíbených dílen. V té bubenické, kterou vedl Jacques, se nejaktivněji projevovali Maruška, Denisa, Marek a Pepa, ale zapojili se i další.

Za Adamem do tělocvičny se přesunuli adepti žonglérských dovedností a hned vedle zkoušela Bára s několika děvčaty kroky afro tance. Milena Steinmasslová měla v učebně vedle komunitní místnosti sezení s dívkami, které se chtěly něco dozvědět o komunikačních dovednostech, ale nakonec šlo o hovory důvěrné na témata osobních příběhů.

Po více než hodině jsme se opět sešli v komunitním sálku. Taky Marek s kolegou předvedli něco raperské, či hip hopové vlastní tvorby, Marwan napsal zájemcům jejich jména v kaligrafické arabštině a na rozloučenou jsme si zazpívali sborově „Tambolaka“, přičemž se tančily afro tance.

Za celý den jsme nepoznali, že tady jsou soustředěny děti s výchovnými problémy a poruchami chování. Prostředí i celé naše nedělní společenství nás naplnily radostí a obdivem k dětem i jejich „tetám“. Spokojeně vypadal jak místní retrívr Gatsby, tak dětmi permanentně hlazená i jinak mazlená Dixi.

Těšíme se na shledanou!

Návštěvníci/účastníci: Bára Prokopová, Milena Steinmasslová, Adam Jarchovský, Marwan Al Solaiman, Jacqus Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný a Jarda Krakonoš Bureš