uskutečněné akce

První výjezd roku 2008 byl zároveň první múzáckou návštěvou DD Racek v Benešově.Přes pětileté působení ve Středočeském kraji jsme se dozvěděli o existenci tohoto dětského domova teprve nedávno. Uchvátila nás už cesta sem krásným zalesněným údolím podél neméně krásné říčky. Vlastní areál není velký, pamatuje toho hodně, od Němců, přes české děti po válce a mateřskou školu internátního typu až po proměnu v dětský domov v roce 2002. Vnitřek budov nás však nadchl. Vše působilo vesele, přívětivě, děti tu mají velmi solidní zázemí a veselým a přívětivým dojmem na nás hned zpočátku zapůsobila paní ředitelka, milé „tety“ i zcela bezprostřední děti.

Vlastní múzování netradičně zahájila Dáša Voňková čarující kytarou a písněmi o přírodě s tou zdejší blízce sousedící. Její hudba je na soustředěný poslech dost náročný, ale děti i tety seděly ani nedutaly.

Stejně soustředěnou pozornost všichni věnovali i oběma kouzelníkům. Múzáckého veterána Paula Merilda tentokrát totiž přijel posílit jeho učeň Adam a nenechal se starším kolegou nijak zastínit. S oběma kouzelníky samozřejmě spolupracovaly i děti, konkrétně Janička, Patrik, Kačka, Kristýnka a odvážný Pepa, který si nechal protáhnout šátek hlavou. Za dětmi nezůstala pozadu ani teta Jana, která „kouzlila“ za pomoci Paula s provazem.

S Danou Vackovou si děti vyzkoušely i to jakým způsobem lze „hovořit“ tělem. Tělem promlouvat se učily hlavně Petruška a Milan.

Po delší době jsme pak oprášili dramatizaci písně Mezi horami, ovšem tentokrát na kytaru hrajícího a zpívajícího principála doprovázel Marwan na arabskou loutnu a instrumentální úroveň písně tím výrazně pozvedl. Nejvyšší parametry ovšem měly dětské herecké výkony.

Všichni hráli s nasazením ať šlo o role vedlejší (hory Milana a Patrika, lipku Nikolku, jelena Kristýnku, kříž Ivánka, nebo střelce na jehož jméno si nemohu vzpomenout), nebo hlavní, v nichž zářili Janíček- Pepa a Anička Monika. Zapomenout nesmím ani na stále se lepšící sbor, do kterého se postupně zapojila většina těch, kdo přímo nehráli. Před obědem byla generálka, po něm premiéra.

No a jsme u oběda a málem bych vynechal další strhující část dopoledne, kterou obstaral Adam se svým žonglérským náčiním a umem, Já mu k tomu bubnoval a jako obvykle mne Adam svými neuvěřitelnými kousky občas vyhodil z rytmu.

Oběd byl skvělý nejen co do kvality pokrmů, ale i v tom, že jsme se s dětmi dál seznamovali a oceňovali jejich bezprostřednost a přirozenost. Po obědě nám s pýchou ukázaly své ložnice a obýváky a i ty na nás působily velmi přívětivě. Každé dítě má své zázemí pracovní i soukromé, u větších dětí je respektována jeho větší potřeba.

Zatímco dopoledne někteří kluci odjížděli na fotbalový zápas, po obědě se naopak ze soustředění vrátil nejstarší z mužských klientů Radek. Zpočátku se na múzické hemžení koukal trochu skrz prsty, ale po chvíli se přestal ošívat, písničky Marwanovy ho zaujaly a zapojil se i do pantomimického ztvárnění kouzelníkovy písně o myšákovi Fredovi a mlsném kláli. Radek jako král byl opravdu důstojný, Monika coby myšák přesvědčivá, ale jejich mladší protějšky ve stejných rolích Nikolka a Lukáš jim nezůstali nic dlužni a ve svých kreacích byli dokonce pohotovější.

Ke slovu a múzování jsme se odpoledne dostali všichni a nestihli jsme jen připravené malování. Míša a Kristýnka byli jako myšky u Karla s Dixinou a věnovali se jim i před loučením za zahradě.

Tam jsme se narychlo přesunuli po předání dárečků dětem a od dětí a zimprovizovali tu žonglérskou dílnu v jejímž průběhu Dixi lezla na strom a přinášela klacíky. Tety nám tu nezávisle na sobě sdělovaly, že takovou soustředěnou pozornost dětí ještě při žádné návštěvě „zvenčí“ nezažily.

My jsme po rozloučení a oboustranném bouřlivém mávání zase konstatovali, že tak vstřícné a milé tety v takovém počtu jsme potkali málokde.

To, že se na další setkání s benešovskými dětmi i tetami těšíme není ani trochu zdvořilostní fráze!

Návštěvníci/účastníci: Dáša Andrtová – Voňková, Dana Vacková, Adam Jarchovský, Paul Merild, Adam Š., Marwan Al Solaiman, Karel Navrátil + Dixi