uskutečněné akce

Při třetí návštěvě tancechtivých dětí v libereckém Jedličkově ústavě jsme zaznamenali další „poprvé“. Poprvé s námi totiž byla po celou návštěvu televize. Šlo o štáb pořadu ČT Klíč, který s námi byl opravdu od samotného výjezdu z Prahy až do tanečního finále. Další premiérou byla účast Vladimíra Javorského a premiéra to byla skvostná…, ale to bychom předbíhali.

Začali jsme stejně jako minule kolem půl jedenácté putováním mezi rodinkami, od patra k patru. Bengas vždy zahráli jednu dvě písně, Paul předvedl pár kouzelnických triků, Hugo s Danou kousek ze svérázné Šípkové Růženky, zazpívali jsme si s dětmi stále živou Mezi horami a Vladimír Javorský přidal tu Macourkovu zvířecí povídku, kterou si děti vybraly. Byla to vřelá pozdravení s dětskými kamarády spojená s ochutnávkou toho, co nás společně odpoledne čeká. Ve druhém patře, kde bydlí mj. Eliška, která se už tolik nebojí psů, se bála teta. jak dlouho že tu odpoledne budeme, její děti prý totiž neudrží pozornost. V přízemí jsme už hráli dětem k obědu a během dalšího zpěvu písně Mezi horami se náš sbor rozšířil o Marušku, Jacquese a Michala, kteří dorazili z Prahy později. Mezi tím ještě na jedno patro přiběhl uspěchaný fotograf Libereckého deníku, udělal 3 fotky a byl pryč.

Ke cti televizákům nutno přičíst, že přes své objemné nádobíčko a přesto, že s námi chodili tři, nerušili ani tolik jak to mnohdy zvládne náš jediný kameraman Krakonoš.

Pro Karla nastal v poledne sprint, protože během půlhodinky, která zbývala do přesunu na pavilon F musel stihnout oběd i povídání na kameru. Stihl to nejen on, ale také Miguel a Vladimír Javorský, Petra se stihla zamilovat do klacíčkonoše Dixiny a ostatní skoro stihli kávu.

To se ovšem už děti vozíčkáři shromažďovaly před budovou a po svolení kompetentní tety Karel s Petrou, Dana s Míšou a Hugo s Martínkem vyrazili skotačivě napřed na „Efko“. Větší Míša na elektrickém vozíku a v dresu reprezentačních hokejistů nás ovšem ještě předběhl a u pavilonu F už na nás čekal. Ostatní dorazili po chvíli.

Pečlivě do řad připravené hlediště jsme hned rozházeli, aby vznikl volný prostor pro divadlo a tanec.

Začali Bengas, ochutnávkou svých divokých rytmů, děti se ovšem shlukli do voz(ík)ové hradby a zpočátku se do rytmu jenom kývaly.

Po pár písničkách je Karel vytrhl z houfu nabídkou opakování animace písničky Mezi horami..a už to jelo. Děti zajásaly a díky jejich paměti i pěveckým výkonům se představení o omylem zabitém Janíčkovi a plačící Aničce povedlo přenáramně. Míša a Kuba na jedné straně a Markéta s Petrou na straně druhé se stali „horami“, Terezka se proměnila v lipku, role Janíčka se ujal Ota a Aničku nemohl hrát nikdo lépe než skutečná Anička. Nu a všemu se smál Danou Vackovou sálem vožený netrefený jelen – Danielka.

Následoval Jacques a jeho lekce afrického jazyka, zpěvu a rytmů. Děti se naučily odhánět sovu, byť jim v tom Jacques nezvyklým rytmem bubnu chvílemi překážel a pak i „tambolat“, pardon chodit po světě pod ochranou Boha. Sbor to byl přenáramný.

Pro všechny byla ovšem tentokrát zřejmě zlatým hřebem pohádka O princezně vlkodlakovi. Její režii svěřil, nebo spíš hodil na bedra principál Karel múzáckému novicovi Vladimíru Javorskému a ten do pohádky zapojil všechno a všechny způsobem…no neuvěřitelným. Král Pepek opravdu vládl z trůnu, v klenbu kaple, kde spočívala vlkodlačí princezna Péťa se proměnily paže tří tet, každý k roztrhání odsouzený voják salutoval a zpíval s ostatními nějakou vojensky laděnou lidovku, nebo Nohavicu, Stará cikánka Danielka při cestou temným lesem odháněla se sborem „mbemba jalulá, jalulá mbemba“ sovy po africku, Štárja Khengero-Čtyřoký Mirek měl strašidelné oči namalované na dlaních, Markéta byla střídavě měsícem i sluncem a další skvělý zpěvák Milošek si roli cikánského vojáka Dežka užíval nejvíc. Bengas mu k tomu hráli cikánské písničky a to vše spojoval Vladimír do velkého svátku divadla, komediantství a radosti.

Následující vánek vážné hudby v podání Michala Vopelka a jeho flétny nás nechal trochu vydechnout i vychutnat atmosféru zámeckých sálů a za chvíli Michalova flétna uvedla kouzelníka. Paulova exhibice byla snad ještě lepší a citlivější než jindy a děti ji také patřičně ocenily, ale to už se chystali Bengas k první sérii ohnivých písní. A dali nám zabrat!

Tancovali děti, tety, múzáci, vozíčky i televizáci. Ti se mezi námi proplétali s kamerou a nevěřili vlastním očím ani čočkám objektivů. Nejdřív odpadli potem zborcení múzáci i múzy.

Principál asi za půl hodiny smršť rytmů zastavil a předal pomyslné žezlo Daně a Hugovi, kteří rozehráli skvělou partii na téma Šípková Růženka. Ta liberecká měla 8 dětských sudiček, zapomnělo se až na devátou. Děti se proměňovaly v houby i v leccos jiného a pohádka prosvištěla takovým tempem, že Karel během ní málem nestihl natočit na zahradě rozhovor s redaktorem Libereckého dne.

Blížila se čtvrtá hodina a děti ani tety nás nechtěli pustit. Na rozloučenou tedy přišla další série písní Bengas, další porce tance, při kterém pot odletoval z čel a pak to nejsmutnější – loučení. Děti – i ty, jež údajně neudrží pozornost – se s námi bavily soustředěně celý den a radost, kterou jsme tu opět zažili a zasili jim snad nějakou chvíli vydrží.

Kéž je to aspoň tak dlouho, jako nám vydrží krásná vzpomínka na ně. Takže vlastně – do příští návštěvy.

Návštěvníci/účastníci: Dana Vacková, Marie Zicháčková, BENGAS (Miguel, František, Radek, Robert), Vladimír Javorský, Milan Hugo Forman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Michal Vopelka; Jaroslav Krakonoš a Štěpán Burešovi, štáb pořadu ČT Klíč