uskutečněné akce

Do píseckého DD Polárka se vždycky náramně těšíme a zamířili jsme sem v sobotu v podvečer už po XII. Zdejší děti jsou zapojeny ve všech našich projektech a tato návštěva byla zčásti přípravou na zapojení píseckých kluků do našeho nejčerstvějšího projektu PATRON. Když jsme dorazili, byli děti po večeři a po celodenním čištění Otavy. Přesto měly děti dost sil na bouřlivé přivítání i na to, aby nám pomohli se vším do velkého společenského prostoru v nejvyšším patře. Jen jsme zjistili, kde budeme nocovat a pustili se do ochutnávky všeho, co jsme chtěli dětem při téhle návštěvě nabídnout. Protože bylo 70. Výročí narození Karla Kryla, nechyběly v představování ani jeho písničky. Kromě těch i fénixích si děti užily kouzel, ukázek žonglování, při Marwanově hudební produkci se daly s vervou do hadího tance a dvě, hudebními experimenty provázené básničky Petra Nikla je uvedly nejdřív v úžas a pak v nadšení. Paul přidal morytát o hyenách, pantomimicky ztvárněný velkou částí dětí i dvěma tetami. Zvlášť působivá byla hyení maska, kterou Petr Nikl půjčil malé hyeně. Rozloučili jsme se Krylovým Andělem, kterého s námi zpívali všichni malí i velcí a popřáli si dobrou noc, natěšení na zítřejší pokračování.

Přátelství s Pískem a píseckými jsme pak ještě chvíli utužovali v „Píčku“, kam za námi dorazil i vedoucí vychovatel Radim Koreš, spoluzakladatel Múz Petr Vopelka se synem,…ale to už sem nepatří. Dlužno říci, že i Píčko Písku sluší.

Ráno jsme se sešli v jídelně jako bychom tu spolu snídali pořád. Já jsem před startem múzování zašel s Radimem a adepty účasti v projektu PATRON Dušanem, Patrikem a Jirkou do obýváku, kde jsem jim přiblížil, v čem projekt spočívá, co od něj mohou čekat a co asi mohou čekat od patronů. Kluci projevili evidentní nadšením určitě nejen proto, aby se podívali někam jinam. Plácli jsme si i s Radimem a pak už jsme nahoře navázali tam, kde jsme večer přestali.

Po velké porci kouzel, při níž neměl Paul nouzi o pomocníky ani žasnoucí publikum si malé děti vynutily u Marwana zaklínání hadů a bylo jim v hadích rolích tak dobře, že ne a ne přestat. Došlo tak k v rámci múzích výjezdů rekordní hadí exhibici. Ke slovu se dostali Bob a jeho barvy a štětce. Tentokrát ovšem nemaloval jen na tváře a končetiny, ale výtvarně dotvořil i jedno ze zbrusu nových woodkopfových prken, která si písečtí nechali vyrobit, aby měli s čím trénovat. Přidali jsme pár písniček, mj. i „Mezihorky“ a děti byly v jejich ztvárnění tak dobré, že nepotřebovaly režii a „dali je na první dobrou“. Blok Krylových písniček jsme odložili na odpoledne a šli využít slunce, které rozsvítilo jarní přírodu a před děcákem jsme se dali s vervou do woodkopfu a žonglování. „Strejda“ Radim je velmi pokročilým woodkopfovým začátečníkem, ale na to, aby nás porážel, ta cvičná prkna potřebuje:-) Poprvé s prknem na hlavě zápolil Petr Nikl a byl dětem zřetelným příkladem, že s trpělivostí a zaujetím se dá prkno zkrotit celkem rychle. Samozřejmě se ani děti nenechaly zahanbit a zejména Jirka se do tance s prknem na hlavě pustil s pořádnou vervou.

Protože se nikomu nechtělo dovnitř a žonglování i woodkopf nám narušily vnímání času, musel jsem nakonec zavelet k obědu já, protože mi bylo líto paní kuchařky, která na nás čekala.

Oběd byl skvělý, nezaznělo kdysi obligátní „při jídle se nemluví“, takže jsme si s dětmi dostatečně popovídali a oběd byl o to chutnější. Po něm pokračovala většina děti pod dozorem žongléra Honzy v hrátkách se žonglovány a prkny, zatímco my muzikanti jsme se šli připravit na „výchovný“ koncert.

V jednu hodinu jsme spustili a k mému překvapení děti pozorně sledovaly i písně méně známé a obsahem i formou dost náročné. Kryl prostě oslovuje i publikum dětské – jeho písně v sobě mají sílu, která působí i na ty, kdo je nevnímají v kontextu doby.

Po krylovském bloku měl Petr Nikl trochu problém se vrhnout do svých lehce groteskních poetických eskapád, ale na jeho výkonu to znát nebylo. I on vnesl do prostor zařízení náhradní výchovy něco nového, co značně přesahovalo zkušenosti dětí i nás dospělých. A jeho hravost a fantazie jsou natolik nakažlivé, že jsme s ním zažili ještě silnější svátek múz, než je na našich návštěvách děcáků běžné. Po Petrovi se dostal opět na řadu Marwan a to jak s arabskými písněmi, tak s kaligrafickým psaním jmen dětí i tet v arabštině a nakonec i s bubenickou dílnou. Mezitím se Bob pokoušel uspokojit všechny zájemce o face a hand painting, Paul přidával další kouzla…až jsem musel, byť nerad, zavelet k odjezdu.

Děti nám pomohly sbalit a naložit všechny nástroje a přístroje a u auta nastalo velké loučení. Omlouvám se tetám, jež mi pečlivě zapisovaly jména dětí, jak se zapojovaly do jednotlivých múzických dějů. Zápis jsem nedokázal přečíst, takže budu jmenovat jen z paměti a těm, na které zapomenu, se omlouvám. Nejvíc mi v paměti utkvěli: Růža, Kristýna, Lukáš, Roman, Filip, Jirka, Jana, Patrik (ové?), Maruška, Radka, Tereza a Boris. Ostatním se omlouvám a těším se na to, že si jejich jména zapamatuju při dalších příležitostech. Slíbili jsme si, že se uvidíme nejpozději na dračích lodích. Už se těšíme!

Za ostatní můzáky
Karel - principál

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bob Hochman, Ivo + Honzík Procházkovi, Honza Hároš Hárovník, Karel Navrátil, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Petr Nikl, Michal a Petr Vopelkovi