Do Žatce na nedělní, v pořadí pátou návštěvu zdejšího „děcáku“ jsme dorazili z mosteckého, náramně vydařeného Múzování s ALBERTem (viz zvláštní komentář) už v sobotu večer. Díky tomu, že nám žatečtí uvolnili jeden z 11 bytů, v nichž děti kromě hlavní budovy bydlí, vyspali a zregenerovali jsme se náramně. V neděli před desátou jsme pak podle domluvy dorazili do hlavní budovy na Pražské.
Dětí je v žateckém domově požehnaně, takže jsme měli už při představování hojné a k naší radosti i vstřícné a skvěle spolupracující publikum. Přestože nedorazily dopoledne očekávané Hanka se Zdenkou, autorky DVD VODCHOD s dětmi z ústeckého DD, které na DVD věnovaném tématu odchodu z děcáku spolupracovaly, bylo vzájemné představování dynamické a šlapalo jak na hodinky. Zahájili jsme bubnováním, následoval žonglér Honza, Alice zahrála na cello hudební rébus, pak zavalil naše smysly lavinou kouzel a čárů Paul, Lukáš ukázal jak skvěle a moderně se dá bubnovat na djembe, načež se Paul chopil kytary a zapojil děti i tety do dramatizace morytátu o hyenách a hřbitovním lupiči. Po divadle jsme s Alicí zahráli smutnou píseň o labutích. Všechno, včetně předobědové ukázky woodkopfu bylo dětmi kvitováno s nadšením.
Po opravdu vynikajícím velikonočním obědě jsme zahráli s Alicí tři písničky. Tu prostřední, Mezi horami jsme nacvičili s dětmi jako mnohokrát osvědčenou dramatizaci. I v ní žatecké děti osvědčily nemalý talent, ale také kázeň a schopnost plnit Paulovy režijní pokyny.
Po další dávce kouzel a Alicině, kvůli překvapivé stydlivosti dívek, nepřijaté nabídce taneční lekce jsme se rozdělili a začala bubenická, žonglérská a kouzelnická dílna.
Na samém začátku dorazila opožděná parta z Ústí a České televize, s níž jsme se domluvili, že besedu se zdejšími „dorostenci“ na téma odchod z dětského domova zařadí hned po konci našeho múzování, aby starší nepřišli o slíbené atraktivní tvůrčí dílny. Nejvíc jich zasedlo s Lukášem a bubny do pokoje v prvním patře, plno měl i Paul u hlavolamů a kouzel, Honza u žonglovátek a samozřejmě i barvami čarující Bob byl v obležení zkrášlení lačných dětí i tet.
Po třetí hodině jsem ale musel zavelet k finále v jídelně. Načali ho novopečení bubeníci asi 4 minutovým, Lukášem dirigovaným bubenickým rambajzem, Paul přidal poslední čtyři kouzla a múzování jsme zakončili perfektní reprízou dramatizace „Mezihorek“.
S většími kluky a děvčaty jsme se hned rozloučili a poslali je na besedu o VODCHODu, přesněji o nadějích a obavách spojených s odchodem z DD. My, ačkoli by nás debata také zajímala, jsme se pustili s menšími pomocníky do nakládání auta a po předlouhém loučení jsme vyrazili s Kópou, řidičem, zvukařem a fotografem v jedné osobě za volantem, zpět ku Praze.
V Žatci nám bylo přenáramně a doufáme, že se se zdejšími dětmi setkáme … třeba na letošních Dračích lodích, nebo na jiné společné akci. A moc jim přejeme, aby se jim dařilo jak v „domově“, tak při odchodu z něj!
Karel,
múzí principál
Návštěvníci/účastníci: Honza Hároš Hárovník, Bob Hochman, Alice Kodýtková, Kópa + Máťa Kopečtí, Paul Merild, Karel Navrátil, Lukáš Tvrdý