uskutečněné akce

Do Písku jsme vyrazili už v sobotu, po rozloučení s dětmi ve Zruči. Cesta byla úžasná, protože nás GPS navigace provedla Českou Sibiří ozářenou sluncem, vonělo předjaří a roztodivné zářící plochy zbývajícího sněhu tvořily na zvlněných hnědozelených polích překrásné kompozice.

Když jsme dorazili do POLÁRKY, byli jsme hned jako doma. Děti nás obstoupily, naservírovaly nám ve svých bytech za pomoci tet večeři a po ní se spolu s námi přestěhovaly do nejvyššího patra, kde jsme v rozlehlém podkrovním prostoru společně sdíleli jakousi ochutnávku toho, co nás čeká zítra. I proto, že za námi dorazila Klára Vytisková s Romanem Víchou z kapely Toxique, byla nabídka doprovázena kouzelníkovy kousky, žonglérskými exhibicemi, Marwanovou smutnou zkazkou o tom, jak žil 25 let jako slon a závěrečnou světelnou show velmi bohatá a děti odcházely do ložnic natěšené na nedělní múzování.

My jsme ještě navštívili historické centrum města a v útulné hospůdce si povídali s duší tohoto „děcáku“ Radimem Korešem, co doba, během níž jsme se neviděli, přinesla nového.

Po klidné noci v čistém ovzduší lesa, který obklopuje POLÁRKU, jsme se nasnídali s dětmi a spolu a aparaturou se přestěhovali opět do podkroví. Tady dostala první taktovku Lucka, která nás propletla s dětmi do podivných spletenců lidí držících se za ruce a hledajících stabilitu i další své končetiny. Spletenec a veselí byly totiž podstatou této dotykové seznamky.

Po seznámení, při němž jsme všichni spojili své ruce, přišla na řadu hra Čuka Čau, kterou místní děti dobře znaly, což také prokázaly tím, že ve finálové sedmičce zůstal jediný zástupce Múz, jímž jsem se stal ke svému velkému překvapení já. Kromě mne to byli Boris, Zubi, Verča Š., Pepa. Markéta a Máňa.

No a pak už to šlo ráz naráz. Kouzla střídalo bubnování, pak zas chvíli žonglování, písničky arabské a další, ale vše provázela spousta přátelského povídání. Co mne ještě potěšilo, byl fakt, že jsme tu pro woodkopf objevili spoustu talentovaných kebulaček a kebuláčů. První, kdo jásal nad novým sportem a komu také fošna držela na hlavě jak přibitá, byl vedoucí vychovatel Radim, za chvilku k němu ovšem přibyli další v čele s veletalentovanou Verčou, Pavlem, Šárkou Luckou a řadou dalších, včetně našeho sponzora a kolegy Petra, který dorazil na místo během dopoledne i s fotografkou Lucií. Trochu opatrně zkoušely woodkopf i tety a protože se mnozí, včetně Radima zajímali o to kde sehnat prkna, doufám, že se setkáme na letním mistrovství světa, kde budou písečtí důstojnými soupeři nás řadových kebuláčů.

Mnoho bylo i adeptů žonglování, takže budu jmenovat jen ty rodu ženského, které projevily největší výdrž a talent. Byly to Darina, Lucka, Markéta a teta Pavla. Kluci za nimi samozřejmě v ničem nezaostávali a někteří si s Adamem a Řezym domlouvali kontakt na obchod, kde se dají kvalitní žonglérské potřeby sehnat.

Když už jsem začal jmenovat místní aktéry múzických dění, musím zmínit také odvážné kouzelníkovy pomocníky. Stali se jimi Honza, strejda Radim, teta Dáša, Šárka…a řada dalších.

Jmenovat ty, kdo si nechali Bobem a jeho štětci na chvíli změnit identitu by bylo nekonečné, takže snad zmíním jen první v nekonečné řadě Terezku. Malby proměňovaly děti v indiánské bohyně, inské válečníky, bytosti pohádkové a vznešené i hrozivé.

Po návratu nahoru dostal slovo Marwan a jeho hady probouzející flétna. Prvním hadem se stal Lukášek po bouřlivém potlesku následovaná Honzou a nakonec Adélkou, která na Marwana coby „hadice“ tak prudce útočila, že musel oběhnout skoro celé podkroví a hraní na flétnu raději utnou, aby ho nemohla Adélka uštknout.

Při bubnování s Romanem z Toxique se ukázala jako velký talent Lucka, kterou méně talentovaně, ale o to nadšeněji sekundoval malý Lukášek. Bubnování mělo ještě jednu, obsáhlejší kapitolu, do níž nás Roman s Klárou zapojili skoro všechny a postupně byli také všichni vyzýváni k sólovým vstupům, což vedlo k všeobecnému veselí.

To už se ovšem schylovalo k zlatému hřebu naší návštěvy, kterým byli „Toxíci“ (mimochodem Viliam, virtuózní klávesák, přijel do Písku přesto, že užívá antibiotika).

Klára Vytisková děti skvěle zapojovala do zpěvu i tance a jen zpočátku narážela u dětí po celý den spontánní na překvapivý stud. Asi to bylo tím, že Toxique jsou kapela špičková, známá a v tom nejlepším smyslu slovy profesionální a děti se nechtěly ztrapnit. Naštěstí je to ale brzy přešlo a nadšeně křepčily, dělali Kláře odpovídající sbor a čtveřice Zuby, Honza, Marek, Ivan navlečená do paruk i jevištní taneční „křoví“. Zvlášť Honza s Ivanem se do toho pustili s takovou vervou, že jim Klárka uvolnila prostor a se zpěvem se stáhla do pozadí.

Absenci kytaristy vyřešili „Toxíci“ dočasným angažováním Marwana a jeho arabské loutny. Marwan se úlohy zhostil bravurně, takže se možná rýsuje nějaká další spolupráce. Při „toxických“ písních samozřejmě nezahálely ani bubny a publikum bubnovalo nad očekávání disciplinovaně. Ke slovu se dostali i místní beatboxeři, a byť i oni se zpočátku trochu styděli, nakonec se do toho pustili s obrovskou vervou a zejména Pepa a Zuby (Zdeněk) předváděli velmi solidní výkony.

Stručně a výstižně – v krásném prostředí se skvělými dětmi i vychovateli jsme nemohli zažít nic jiného než nádherný víkend! Díky za něj a brzo na shledanou!

Za všechny múzáky

principál Múz
Karel K. Navrátil

Návštěvníci/účastníci: TOXIQUE (Klára, Roman, Viliam, Honza), Lucie Michnová, Lucinka Šimková, Adam Jarchovský, Bob Hochman, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Tomáš ŘEZY Řezáč, Marwan al Solaiman, Petr Vopelka a Jarda Krakonoš Bureš