Poprvé jsme v DD Racek byli s Múzami v roce 2004. Dětský domov, kde končí silnice prošel jen minimálními proměnami, ale i tentokrát jsme se tu cítili moc dobře.
Jeden primát naše návštěva ovšem měla: Nikdy (a možná i nikde) jsme se nesetkali s takovou převahou prcků a mrňousků. Trochu jsme jim museli přizpůsobit program, ale odměnou nám bylo jejich bezbřehé nadšení a vstřícnost vůči všemu, k čemu jsme je pozvali a přizvali, nebo jim předváděli.
I tady měl úspěch Paulův hřbitovní morytát, rozličné písničky, při nichž děti vytvořily nejen hlasitý, ale i rytmicky celkem šlapající sbor. S hlavolamy si malé hlavičky často poradily lépe než naše dospělé (aspoň o mě to platí beze zbytku). I tady Bobovi s malováním dětí ráda pomohla Milli, jinak na výjezdu lektorka bubnování.
Lenka krom hlavolamů hrála ve hřbitovním morytátu, Ivoš tentokrát tvrdil muziku s kytarou a ne s obvyklou basou.
No a Píďa si užívala mazlení a drbání až nad hlavu.
Na pátečních dračích lodích se zdejší děti neobjevily, v lodích by se ztratily a pádla by sotva uzvedly, ale ony do nich dorostou.
Takže se těšíme už teď se na příští návštěvu Racka
Karel Navrátil – principál Múz dětem
Návštěvníci/účastníci: Bob, Ivoš, Karel + Píďa, Lenka, Milli a Paul