V pondělí jsme vyjeli už počtvrté na dvojitý prázdninový výjezd do letních dětských táborů. První zastávkou bylo tábořiště Dobčické, kde letos zakotvil tábor pod vlajkou Múz. Trasa byla místy jen pomalu průjezdná, takže jsme dorazili později, než jsme předpokládali. V Dobčicích ale děti obědvají až v jednu a tak jsme stihli před obědem jak vzájemné seznámení s dětmi, tak pár písniček. V našem týmu, ochuzeném tentokrát o múzáckého principála Karla, jsme měli dva nováčky. Kouzelníka a muzikanta Frantu Starého a chůdaře, herce a výborného loutkovodiče Michala Šturmana. Oba sebou vzali i vlastní loutku, takže nás do tábora přijelo vlastně devět.
Některé děti si nás pamatovaly z loňska a nadšeně vítaly hlavně Boba, o kterém věděly, že je opět skvěle pomaluje. Počasí nám přálo a tak jsme hned po obědě po celém táboře rozmístili jednotlivá múzická stanoviště.
Na hřišti jsem se ujal osvěty ve sportovní disciplíně woodkopfové a odvážné učil i práskání bičem. Odvahu to skutečně vyžadovalo, jelikož většina dětí měla krátké kalhoty a trička s krátkým rukávem. Práskat a la Indiana Jones tedy mohl jen ten, kdo se nebál švihance bičem.:-) V této disciplíně se ukázal jako nejnadanější Luky. Po pár pokusech zvládal excelentně prásk zvaný Kladivo.
O kousek dál zkušený múzák Hároš zasvěcoval zájemce do umění žonglérského. S míčky zdatně žongloval Filip a diabolo ovládla na jedničku Nella. Ale pozadu nezůstali ani ostatní.
U jednoho ze stolů maloval děti Bob a musel se se štětci pořádně ohánět, protože u něj byla permanentně fronta.
U druhého stolu učila děti hlavolamy a origami múzačka Lenka. Jeden z nejtěžších hlavolamů vyřešil bez sebemenší nápovědy Alex a Marek jen s malou nápovědou v začátku. Šlo mimochodem o hlavolam, který jsem já sám řešil poprvé skoro hodinu! A to jsem myslím v hlavolamech velmi zběhlý.
Franta Starý vedl kouzelnickou dílnu a vytvářel pro děti z balónků neúnavně nejrůznější tvary. Největší zájem byl o balónkový meč.
Michal Šturman se k chůdám ani moc nedostal, protože zájem o vodění loutky která si umí házet míčem z nohy na nohu, na nos i na ruce, byl neskutečně velký.
Nám vyměřený čas uběhl všem velmi rychle, ale na závěr jsme přece stihli skoro hodinovou kouzelnickou show v jídelně. Dva kouzelníci holt zaručují pestrost kouzel převelikou.
Pak už jsme se museli za velkého jásání a mávání rozloučit, abychom včas přijeli na druhé tábořiště, kde nás čekalo dětí ještě mnohem víc. Ale to už byla Jizbice a o té vám napíši příště.
Paul Merild - dvorní kouzelník a zaskakující principál Múz dětem