uskutečněné akce

Ne vždy se nám v projektu PATRON podaří, aby se kluci a jejich patroni potkali a poznali na k tomu určeném seznamovacím víkendu. Když jim to z nejrůznějších důvodů nevyjde, je na řadě náhradní varianta, individuální vzájemné představení dvojice na půdě dětského domova. V březnu se to schumelilo tak, že jsem dělal průvodce třikrát v osmi dnech.

První dvojicí byl čerstvý patron Pepa a Lukáš z Býchor. Po příjezdu jsme se vydali labyrintem panelového soudomí pozdravit ředitele a protože jsme s vedoucím vychovatelem Jakubem viděli na první pohled, že Lukáš s Pepou nebudou mít komunikační problémy, nechali jsme je na půl hoďky o samotě, abychom se věnovali dalším budoucím dvojicím a nezbytnému úřadování. Když jsme se k nim zas připojili, bylo znát, že si padli do noty. Lukáš nás, už v triu, s fenkou Čikitou vlastně kvartetu, zasvěceně provedl zdejším zvěřincem, představil nám pět koní, oslíka, poníka, kozu i králíky a během té doby se pochlubil vším co dělá. Nejpodstatnější ovšem bylo, že několik koníčků, zejména vášeň pro letce a létání rezonuje se stejnou vášní na straně Pepy. Ten se přátelí se špičkovými akrobatickými piloty a sám má pilotní průkaz a něco nalétáno. Zkrátka vypadá to, že se nám zrodila další perspektivní patronská dvojice.

Druhou cestu do Býchor jsem absolvoval v první jarní den s Peterem. Ten měl s patronstvím už jednu nepříliš vydařenou zkušenost. Simon, pro něhož se měl stát patronem, mu v podstatě nedal příležitost a přes řadu pokusů byl tak opojen „svobodou“ spojenou s plnoletostí, že k navázání pořádného kontaktu, natož nějakého vztahu v podstatě nedošlo. Peter se ale nedal odradit a vydal se se mnou za Davídkem, který by jeho energii a osobní příklad mohl ocenit lépe. Davídek snad Peterovi nerváky se Simonem vynahradí. Aspoň na návštěvě to tak vypadalo. Má slunečnou povahu a přes své hendikepy je u všech oblíbený. Nemá problém s komunikací a navíc našli s Peterem několik společných zájmů. Vzhledem k tomu, že jedním z nich jsou toulky krásnou přírodou a okolí Býchor je v tomto směru bohaté, mají kluci pro začátek o program postaráno. Sdílejí i zálibu ve vlacích, takže je jasné i o tom, kam by mohly vést jejich společné kroky v Praze. Tedy jestli se tam Davídek za Peterem vydá. Davidek nám, stejně jako pár dnů předtím Lukáš, pyšně představil místní zvěřinec a čas nám s ním ubíhal tak rychle, že jsme měli co dělat, abychom stihli včasný návrat a pražské povinnosti. I s Peterem a Davídkem se snad uvidíme v květnu na dračích lodích. Snad do té doby společně zažijí něco pěkného.

Třetí etapa měla, oproti předchozí, obrácenou zátěž. David, za nímž jsme se vydali s Pavlem už jednoho patrona měl, ale ten se na patronství necítil a bez náležitého vysvětlení s ním v podstatě vztah nenavázal. Přesvědčit zklamaného Davida k druhému pokusu nám dalo trochu práce, ale nakonec kývl, s Pavlem jsme našli všem vyhovující termín a ve čtvrtek odpoledne jsme dorazili do Solenic. Po obligátním seznámení s „kmenovou“ vychovatelkou Jitkou a ředitelkou Olgou jsme s Davidem strávili náramně příjemnou hoďku v krásném údolí pod přehradou Kamýk. Pavel, jako všestranný sportovec Davida nadchl a David, milý o sourozence se starající kuchař a kvalitní fotbalista zapůsobil podobně na Pavla. I tady to vypadá na velmi slibný start a další setkávání. Tak milá kluci v květnu na "dračácích“ na viděnou a ať vám to ve všem šlape!

Karel Navrátil – průvodce patronů