uskutečněné akce

Na nejdelší putovní výjezd v historii Múz (Praha - Vrbno pod Pradědem – Lichnov - Melč – Fulnek – Praha) jsme se vypravili už v pátek v podvečer. Cesta se nám kvůli zacpané Praze trochu protáhla, takže jsem v devět večer od Prostějova hlásil paní ředitelce, že dorazíme asi až před půlnocí. Přijeli jsme už před 23. hodinou s odhodláním tiše se ubytovat, abychom nikoho nerušili ze spánku … a přišel šok: Z domova vedle kostela na krásném náměstí nám vstříc vyběhla sama paní ředitelka (teď už pro nás Hanka), vřele nás vítala a a půvabnými tetami nechala nejdřív ubytovat v, pro tuto noc, „našich“ útulných pokojích, aby nás poté zavedla do podkroví, kde na nás čekal celý „uvítací výbor“. Krom toho, že to jsou všechno velmi pěkné „baby“, na nás zářily neodolatelné úsměvy a ze stolu spousta dobrot. Konverzace provázená přípitky se samozřejmě nedala odfláknout, takže jsme si o dětech a nejen o nich povídali dlouho přes půlnoc a na lůžka jsme se dostali až po jedné ranní. A spalo se nám po tom přivítání překrásně!

Ráno jsme se nahoře opět skvěle nasnídali, to ale už po seznámení s několika nedočkavými dětmi. A pak už jsme konečně nastartovali múzování. Představování na „čtverce“ byl pro nás v pozitivním smyslu slova šok. S takovým přívalem nadšení, smíchu a veselí jsme snad nesetkali za víc než devět let existence Múz! A ta smršť energie nás provázela celý den! Děti skoro umačkaly kouzelníka, ale na nedostatek zájmu si opravdu nemohl stěžovat nikdo z nás. Ať šlo o Marwanovy arabské, Jirkovy latinskoamerické, nebo cikánské písničky, všechny s dětmi šily a nacházely v nich i v tetách a strejdech nadšené posluchače i talentovaný sbor. Pokud jde o zpěv, musím zmínit 15ti letou Marii, která nám sama i spolu s ostatními zazpívala několik cikánských songů. Její hlas je nádherný, a kdyby s ním a se svým talentem víc pracovala, určitě by jí muzika mohla být i víc, než „jen“koníčkem a ventilem pro bolavou duši.

Dech nám vyrazila i parta bubeníků vedená Leou, která si ve skladně Škorpion, s níž mimochodem vyhráli vrbenští krajské kolo nejmilejšího koncertu, přibrala k bubnu i flétnu. Bubeníci byli skvělí, takže jsme měli s Marwanem i bezvadné parťáky při bubenické dílně.

To už ale přeskakuju z obýváku „čtverky“ na dvůr, kde jsme za slunečného dne řádili do sytosti. Nesmím ale zapomenout na děti – hady, kteří za vlnivý tanec na Marwanovu orientální flétnu dostali i sladkou odměnu a samozřejmě ani na čarodějnické učně Štefana, Jennifer, Karla, Lukáše a další, včetně tet.

Odpusť mi milý čtenáři neustálé těkání z obýváků na zahradu a dvůr, ale uspořádat ty dojmy, nad kterými oči i uši přecházely, není jednoduché. Chválit je třeba vše, od výtvorů paní kuchařky (a tety Pavlínky, jejíž moučníky místní trefně pojmenovali „orgasmus“), přes neuvěřitelně upovídanou a vnímavou dvouletou Marušku, po woodkopfové talenty Natašu, tetu Mirku a strejdu Mirka. Překvapovali i děti u hlavolamů, teta Marika, která byla asi dosud nejlepším olupovačem mrtvol v dramatizaci o hyenách na hřbitově, v níž vrzající dveře hrála Anička a hyenu stejně dobře můj jmenovec Karel.

Zkrátka, bylo toho moc! Bob rozbalil barvy a štětce na sluncem zaplaveném dvoře a jak se mu dařilo krášlit tváře, posuďte sami na fotografiích a videích. Ostatně se můžete podívat i na Mezihorky, v nichž lipku hrála Deniska, hory postavené z větších dětí nevypadávaly z role, Aničku ztvárnila Lea, která nepotlačitelný smích umně maskovala za pláč, ale s chtí hráli i jeleni Žaneta a Lýdie, střelec, funebráci a kříž.

Nasazení při Mezihorkách bylo enormní, stejně jako při improvizovaném zpěvu na mikrofon a ostatně při všem, co jsme nabídli.

Písnička Amigo, která se už tady stala hymnou naší moravské odysey a energie, kterou nás tu děti i jejich tety a strejdové nabili, nás neopustila po celou dobu našeho pobytu na Moravě. Zaujetí dětí woodkopfovými prkny a žonglovátky inspirovalo paní ředitelku Hanku, takže jim je možná nechá udělat u místního truhláře. Navíc se snad můžeme těšit na některé z dětí i 26. května na dalším ročníku naší akce Na dračích lodích k létu. O další návazné a předjednané spolupráci nemluvím. Ne snad, abych ji nezakřikl, ale spíš proto, abych Vás nezdržoval od prohlídky fotek a videí.

Plány na společné aktivity jsme s ředitelkou Hankou kuli ještě po odjezdu z Vrbna na odpočinkové zastávce v Karlovicích, kde mi řeka Opava odnesla jednu odepínací nohavici, takže jsem jejím prostřednictvím v kraji pod Pradědem zakotvil.

Ve Vrbně nám bylo náramně a doufám, že se sem vrátíme, co nejdřív!!

Za všechny múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Marwan Al Solaiman, Honza Hárovník, Jirka Kunecký, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Jarda Krakonoš Bureš