uskutečněné akce

Sluncem provázený návrat po skoro čtyřech letech byl ve znamení slunce (i v té symbolické rovině) celý. Sedm zdejších starších obyvatel si nás pamatovalo do té míry, že při úvodním představování zazpívali s Jacquesem suverénně spatra africkou Tambolaka namokili, kterou jsme je učili někdy při předposlední návštěvě!

I v dalších směrech jsme plynule navázali na staré přátelství - s potěšením jsem se dozvěděl, že všichni zdejší absolventi našeho Života nanečisto si vedou v samostatném životě dobře. Někdo studuje, ostatní pracují a dvě mladé maminky jsou v domácnosti. Nikdo nespadl do sociální sítě a nikdo nemá potíže se zákonem. Skvělá zpráva!

Ale zpět do děcáku.

Pokud bych hledal společné synonymum pro zdejší děti, bylo by to „talentované a zvídavé“. Od neuvěřitelně nadané maličké Anitky přes hyperaktivního Zdeňka, milovníka zvířat všeho druhu Vaška až k Angelice, Lucce, Šárce, malující cukrářce Petře, čerstvě plnoletému Lukášovi, na klarinet hrajícímu budoucímu pedagogovi Pavlovi a patnáctiletému kytaristovi Bobovi, všichni nás udivovali nejen nasazením při všem dění, ale také schopnostmi a chutí se dál učit a rozvíjet. Ta zvídavost a vnímavost se projevila nejen při rozličném akčním múzování. Esoterní hudba manželů Havlových vůbec není jednoduchá na vnímání a vyžaduje vnitřní ztišení posluchačů. Trochu jsem se obával, jestli ji děti dokážou vnímat, ale mé obavy byly zbytečné. Tři minikoncerty hudby opravdu hodně odlišné od toho, co běžně poslouchají zdejší děti, dokázaly přijmout a nechat se jimi oslovit.

To ostatní šlo jakoby samo. Holky zpívaly o 106, Bob mne naučil správné akordy, takže jsme dali společně Haleluja od Leonarda Cohena, ale taky něco z Balady pro banditu. Náš patnáctiletý novic Filip měl vnímavé žonglérské žáky, Samuel zas neměl nouzi o adepty herectví a jeho herecké etudy si vyzkoušely i tety. Woodkopf nadšeně a vytrvale zkoušela i maličká Anitka, přestože kvůli své výšce hledala soupeře těžko. Ale když jsme seděli na bobku, šlo to také. Paulova kouzla a hlavolamy zaberou vždycky a Česká Lípa pochopitelně nebyla výjimkou. Jacques se stal snad neoblíbenějším sbormistrem ve střední Evropě a Bobovy štětce našly nejen mnoho nadšených a ochotných modelů, ale v Šárce také talentovanou malířku, jejíž kreace nebyly žádnými amatérskými mazaninami, ale malými výtvarnými dílky na kůži. Velký malířský talent projevila také Petra. Ta by si určitě místo cukrářského učiliště zasloužila nějakou výtvarnou školu.

Užili jsme se tentokrát vzájemně dosytnosti hlavně proto, že jsme nikam nepospíchali. Horní patro domova nám totiž poskytl „strejda ředitel“ Karel Heller jako exkluzivní nocležiště, takže jsme mohli s dětmi řádit do pozdního večera. Také jsem pro zdejší děti domluvil kurz sítotisku, díky němuž si budou moci potisknout trička podle svého. S Jacquesem sem na jaře přijedeme nacvičit s místní hudební partou speciální číslo na Nejmilejší koncert, který tu budou pořádat. Když ještě přidám, že zdejší skoro dospěláci budou jezdit na náš Život nanečisto, není snad třeba dodávat už nic dalšího!

Těšíme se na vás holky a kluci!

Karel – múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Irena a Vojtěch Havlovi, Bob Hochman, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Samuel Neduha, Jakub Zahradnický, Jaroslav KRAKONOŠ Bureš